Kód:
https://www.databazeknih.cz/knihy/tabor-svatych-87051
V průběhu 20. století vznikly tři velké dystopické romány. Dva jsou všeobecně známé, třetí už méně. Alespoň u nás o něm vědělo mnohem méně čtenářů než na Západě.
První a možná tou úplně nejslavnější dystopií je román George Orwella 1984. Druhou napsal Aldous Huxley jako Překrásný nový svět (česky vyšla pod názvem Konec civilizace). A konečně třetí je [kniha]Tábor Svatých[/kniha] z pera [autor]Jeana Raspaila[/autor],
Kód:
https://neviditelnypes.lidovky.cz/kultura/kniha-predem-prohrany-stret-civilizaci.A190905_202010_p_kultura_wag
Flotila s milionem ubožáků míří na Azurové pobřeží. Ve Francii se začnou vést diskuse, co s nimi dělat: potopit lodě neozbrojených chudáků? Akceptovat jejich invazi? Progresivisté včetně pokrokových biskupů říkají to druhé, jiní pochybují. Za pozornost stojí autorovo zobrazení role médií a pokrokových redaktorů při zpracovávání veřejného mínění, aby se smířilo s nevyhnutelným. Ovšem milion neozbrojených nelegálních imigrantů touží po evropském bohatství, nikoli po asimilaci do evropské kultury. Zastavit je znamená zabít je. Pustit je znamená zničit sebe.
Vojáci tváří v tvář bezbranným a hladovým odmítnou střílet, takže se migranti vylodí a postupují na sever. Pokrokáři, kteří je na pobřeží vítají, jsou masou zašlapáni. Původní francouzské obyvatelstvo z Riviéry prchá.
Úspěch invazní flotily povzbudí chudáky všude na světě. Další lodě vyplouvají z Jakarty v Indonésii, z pákistánského Karáčí nebo města Konakry v západní Africe. Cíl: Evropa, Austrálie, Nový Zéland, Severní Amerika.
V tu samou chvíli se začnou ozývat další. Černoši z newyorského Harlemu obsadí Manhattan a starostu přinutí ve své rezidenci ubytovat černošské rodiny.
Imigrační vlna zaplaví celou Evropu; vzdoruje pouze horské Švýcarsko, bránící své hranice, nakonec je ale „mezinárodním společenstvím“ coby „zlotřilý stát“ přinuceno otevřít se jako ostatní.
Kód:
http://zvedavec.org/klasika2017/07/7316-tabor-svatych.htm
Citácia:
Ta kniha se mi poprvé dostala do rukou ve čtvrtek. Pročetl jsem celý pátek, sobotu a část neděle. Místy jsem musel četbu přerušovat a jít to vydýchat. Chvílemi je to trošku rozvláčné, protknuté typickým francouzským humorem, který mi nesedí a zdá se mi nevhodným vzhledem k hutnému tématu, několik stránek jsem přeskočil kvůli obsáhlým a zbytečným úvahám, ale většinou jsem to hltal a hltal.
Osobně nevěřím na proroctví a věštce, ale jen málokdy se stane, aby se autor tak přesně trefil do toho, co právě zažíváme. Některé pasáže a některé věty byly jako z dnešních novin. Stejné argumenty, stejná motivace. A stejné činy.
Bylo tam všechno: humanitární pomoc nabízená migrantům, balíky s léky, potravinami a vodou, které migranti pohrdlivě vyhazovali (pamatujete na scény z maďarského nádraží?), dobroserové kam se podíváš, proradná a prolhaná velká média s promigrantskou propagandou, pronásledování a kriminalizace pudu sebezáchovy, pokusy o umlčení hlasů zdravého rozumu, malé nakladatelství, které se snažilo varovat a psát pravdu, a které živořilo na darech několika sponzorů a každý měsíc jen tak-tak udrželo svůj chod do dalšího měsíce, protože mu nikdo nesvěřil reklamu (co mi to jen připomíná?), naprosto nepochopitelná naivita bílých, jejich pocit viny z toho, že se mají dobře, ochota pomoci spojená s pokrytectvím, hloupostí, nepřiznaným strachem o ztrátu svého blahobytu, proradný papež původem z Brazílie a podrazácká role církve, nakonec vylodění skoro jednoho milionu barevných na pobřeží Francie a následný rychlý rozpad celé země, znásilňování bělošek a požadavky na povinné mísení ras. Šelma (autor několikrát použil výraz „šelma“, dnes bychom nejspíše řekli deep state a globalisté), která pracuje na zničení Západu ze zálohy. A především obrovská, strašná, temná nenávist a pohrdání, které vůči bílému, bohatému Západu chovají barevní a jejich pocit, že na všechno jeho bohatství mají právo.
Autor použil jako invazní armádu nahnědlou chudinu z Indie, ale jak sám píše, zamýšlel použít Afričany. Neudělal to jen proto, že se obával příliš okatého kontrastu v barvě kůže a u vědomí problémů, které černí dělají, což by vedlo obvinění z rasismu. Stejně tomu neušel.
Překvapilo mne, že podle Wikipedie ta kniha vyšla v půl milionu výtisků a byla k dispozici v mnoha západních zemích. Jak je možné, že na ni Západ zapomněl?
Jenom nechápu, jak to všechno autor tak přesně odhadl. Tu knihu totiž napsal v roce 1972. Před 45 lety a v době, kdy Západ vzkvétal, kdy ještě nikdo nepředpokládal, ani netušil vývoj posledních několika let. Tenkrát nebyl internet, lidé poslouchali zprávy z tranzistoráků, výraz politická korektnost neexistoval. Znovu se ptám, jak to tenkrát mohl vědět? A vychází mi jediné. Základy pro dnešní krizi byly položeny dávno v minulosti. Mnohem dávněji, než si představujeme.
Kód:
https://www.martinus.sk/?uItem=75826
Kód:
https://deliandiver.org/2018/07/recenze-jean-raspail-tabor-svatych.html
Download
knihu najdete na ulozto