kresťansko
katolícke
fórum

Petronela Kristína Smažáková <https://www.facebook.com/nartyllan?__tn__=%2CdCH-R-R&eid=ARAt2sqd2DS0drGQiLHOXjk8fM5wIc6MP-hOiM96E3En4Rpxb6r1P_ICcoeF_nDfLXYkmtojJ85njcg2&hc_ref=ARQ9tLyoI1VQm1rqIkkt0ZvFqUBtud-ol-Se2wopzDqsbwQA5a1zw1j2e3ir51NUnq4&fref=nf> ‎ pre Nedôverujem ex-prezidentovi Kiskovi, ani prezidentke Čaputovej <https://www.facebook.com/groups/230045904063176/permalink/500353793699051/>
...

Tak ak sa sem chystáš pridávať každú kravinu, čo si niekto vymyslí a následne zverejní na facebooku aby mal lajky, máš čo robiť do konca života.

čo si niekto vymyslí

Ta kniha se mi poprvé dostala do rukou ve čtvrtek. Pročetl jsem celý pátek, sobotu a část neděle. Místy jsem musel četbu přerušovat a jít to vydýchat. Chvílemi je to trošku rozvláčné, protknuté typickým francouzským humorem, který mi nesedí a zdá se mi nevhodným vzhledem k hutnému tématu, několik stránek jsem přeskočil kvůli obsáhlým a zbytečným úvahám, ale většinou jsem to hltal a hltal.

Osobně nevěřím na proroctví a věštce, ale jen málokdy se stane, aby se autor tak přesně trefil do toho, co právě zažíváme. Některé pasáže a některé věty byly jako z dnešních novin. Stejné argumenty, stejná motivace. A stejné činy.

Bylo tam všechno: humanitární pomoc nabízená migrantům, balíky s léky, potravinami a vodou, které migranti pohrdlivě vyhazovali (pamatujete na scény z maďarského nádraží?), dobroserové kam se podíváš, proradná a prolhaná velká média s promigrantskou propagandou, pronásledování a kriminalizace pudu sebezáchovy, pokusy o umlčení hlasů zdravého rozumu, malé nakladatelství, které se snažilo varovat a psát pravdu, a které živořilo na darech několika sponzorů a každý měsíc jen tak-tak udrželo svůj chod do dalšího měsíce, protože mu nikdo nesvěřil reklamu (co mi to jen připomíná?), naprosto nepochopitelná naivita bílých, jejich pocit viny z toho, že se mají dobře, ochota pomoci spojená s pokrytectvím, hloupostí, nepřiznaným strachem o ztrátu svého blahobytu, proradný papež původem z Brazílie a podrazácká role církve, nakonec vylodění skoro jednoho milionu barevných na pobřeží Francie a následný rychlý rozpad celé země, znásilňování bělošek a požadavky na povinné mísení ras. Šelma (autor několikrát použil výraz „šelma“, dnes bychom nejspíše řekli deep state a globalisté), která pracuje na zničení Západu ze zálohy. A především obrovská, strašná, temná nenávist a pohrdání, které vůči bílému, bohatému Západu chovají barevní a jejich pocit, že na všechno jeho bohatství mají právo.

Autor použil jako invazní armádu nahnědlou chudinu z Indie, ale jak sám píše, zamýšlel použít Afričany. Neudělal to jen proto, že se obával příliš okatého kontrastu v barvě kůže a u vědomí problémů, které černí dělají, což by vedlo obvinění z rasismu. Stejně tomu neušel.

Překvapilo mne, že podle Wikipedie ta kniha vyšla v půl milionu výtisků a byla k dispozici v mnoha západních zemích. Jak je možné, že na ni Západ zapomněl?

Jenom nechápu, jak to všechno autor tak přesně odhadl. Tu knihu totiž napsal v roce 1972. Před 45 lety a v době, kdy Západ vzkvétal, kdy ještě nikdo nepředpokládal, ani netušil vývoj posledních několika let. Tenkrát nebyl internet, lidé poslouchali zprávy z tranzistoráků, výraz politická korektnost neexistoval. Znovu se ptám, jak to tenkrát mohl vědět? A vychází mi jediné. Základy pro dnešní krizi byly položeny dávno v minulosti. Mnohem dávněji, než si představujeme.

je projevem xenofobie, tj. strachu z neznámého, a že bližším kontaktem obavy lidí pominou. Nezdá se, že by Švédům, jejichž země už prochází procesem multikulturalizace po nějakých čtyřicet let, současná situace připadala méně vážná než Litevcům či Polákům, kteří zatím problémy s masovou imigrací nemají.

některé politické změny posledních let těmto náladám dobře odpovídají: ústavní většina pro Viktora Orbána v Maďarsku, dominance polských konzervativců, pravicová vláda ÖVP a FPÖ v Rakousku, nové poměry v italském parlamentu. Hlavní výjimkou v tomto trendu je trvající vláda Angely Merkel v Německu.

průzkum naznačuje, že myšlenka „zavřeli jsme balkánskou stezku a lidi na rok 2015 za chvíli zapomenou“ byla scestná. Rok 2015 sice pryč je, ale ti běženci, kteří dorazili, zůstávají vesměs na místě; a jelikož různé další cestičky do Evropy rozhodně hermeticky uzavřené nejsou (právě dnes našli dvanáct běženců v dopravním kontejneru v přístavním městě Lübeck), dochází naopak spíše k další agregaci a zhoršování všech s tím spojených problémů, než k nějaké úlevě.

K tomu přistupuje očividná neschopnost úřadů odsouvat odmítnuté žadatele o azyl. Podle údajů spolkového úřadu BAMF se z Německa podařilo různými způsoby (včetně dobrovolného návratu) dostat jen 4 % odmítnutých Afričanů, což působí jako kapitulace právního státu.

→ nová dánská akademická studie konstatuje, že etnická diverzita má negativní dopad na společnosti, protože podrývá důvěru uvnitř komunity…

Migračná vlna do Európy bola aj určitým ohrozením bezpečnosti. Nesmie sa to opakovať takýmto spôsobom. Voči tým, čo sa sem dostali nesmieme však mlčať, ale hovoriť o svojej viere a prinášať svedectvo. Lebo mimo Európy nie je dovolené evanjelizovať moslimov, oni za to v ich krajinách ešte aj trestajú.

Je potrebné sa riadiť tým, že pod našou strechou platia naše pravidlá. Hovorím o tom stále, keď sa vyjadrujem o utečeneckej kríze. Prichádzajúci cudzinci, ktorým legálne priznáme azyl v Európe, musia rešpektovať naše zákony, naše zvyky a kultúru. Ak ich odmietajú tak potom, nech sa páči, musia sa vrátiť domov.

A politický islam tieto hodnoty chápe inak?

Áno. Videl som to v krajinách, kde v ústave majú, že islam je nadradené náboženstvo nad všetkými inými. Toto spúšťa prenasledovanie ostatných pre vieru a to je koniec náboženskej slobody. V Pakistane aj niektorých iných krajinách dokonca išli tak ďaleko, že prijali zákony o bohorúhaní. Teda tam trestajú ľudí aj za údajné rúhanie voči Allahovi a Mohamedovi.

Šaría vychádza z princípov Koránu a tiež z princípov iných islamských náboženských/politických textov, a to: z Hadísov (zaznamenané výroky Mohameda) a zo Síry (islamský životopis Mohameda).

Táto trilógia (Korán, Hadís a Síra) je v podstate bibliou islamu. Pritom Korán tvorí len malú časť trilógie. Tvorí len 14 % z celkového počtu slov doktríny islamu.

Šaría nie je nič viac ako zhrnutie a rozšírenie spomínanej trilógie islamu. Šaría je zároveň čosi ako výklad zákona NR SR, aby štátne organizácie a súvisiaci podriadení vedeli, čo môžu a čo nemôžu. Ide o dôsledné pragmatické vysvetlivky do bežnej praxe .

Veľká väčšina islamských učencov súhlasí s tým, že šaría predstavuje Alahovu vôľu v minulosti i v súčasnosti. Všetky národy by ju v jej súčasnej forme mali zavádzať ako jediné posvätné právo.

Na rozdiel od zvykového práva, šaría nie je výkladová a nemožno ju zmeniť.

Klasickým textom šaríe je kniha "Opora pútnika". Bola napísaná v 14. storočí a venuje sa mnohým témam, vrátane už spomínaného džihádu, ale aj témam ako je politická kontrola nemoslimov, modlitba, závety, dedičstvo, trestanie, súdne pravidlá, využívanie pôdy a iné.

V islame je nespochybniteľné, že šaría je dokonalá. Či už európske, americké a iné zákony sú dočasné, obmedzené a zaniknú; lebo ich vytvoril človek. Oproti tomu právo šaría je (podľa islamu) posvätné právo, lebo pochádza od jediného pravého boha, Alaha, a preto je nie len dokonalé, ale aj univerzálne a večné. Ako tvrdia moslimovia a jedine oni.

Pod zákonom šaríe však neexistuje napr. sloboda vierovyznania, sloboda prejavu, sloboda myslenia, sloboda tlače, neexistuje rovnoprávnosť ľudí, či rovnoprávnosť medzi mužom a ženou.