Areopág

kresťansko
katolícke
fórum

Všetkým návštevníkom nášho portálu požehnanie a radosť v Duchu Svätom od nášho Pána. Nech On sám je vaším svetlom a Jeho kríž i zmŕtvychvstanie svedectvom Božej moci vo vašich životoch.
Obsah fóra » Viera a život


 [ Príspevkov: 95 ]  Choď na stránku Predchádzajúci  1, 2, 3, 4, 5, 6, 7  Ďalší
Autor Správa
Poslať 11.04.2012 9:06:52   
 

od 31.12.2004 17:00:54
napísal 5570 príspevkov
Tak to je veľmi primitívna poznámka legi, ešte aj na tvoje pomery. Ale je charakteristická pre tvoju úroveň, keď nevieš NIČ, dokázať nevieš tiež NIČ - takže len takto diletantsky štekáš... :lol:
Hore
 Profil  
 
Poslať 11.04.2012 9:40:06   
 

od 06.06.2006 15:24:18
napísal 2874 príspevkov
Peter Sivák píše:
Presne tak, Miro, pápež sa za neprávosti synov Cirkvi OSPRAVEDLNIL ! A KEDY myslíš, že sa KONEČNE OSPRAVEDLNIA napr. protestatanti a pravoslávni za svoje omnoho väčšie previnenia pri kolonizácii takmer celej zemegule ??? Môžeš len hádať, ale už teraz dosť meškajú...


Peter,neviem,či poznáš históriu pokresťančovania severu Nemecka,výboje nemeckých rytierov(katolícky bojový rád) do oblastí Poľska a Ruska spojené s krvavými misiami.Taktiež podrobenie Južnej a strednej Ameriky sa neobišlo bez šírenia viery ohňom a mečom.Teraz je to oblasť kde žije viac ako polovica populácie katolíkov.Mimochodom,len v Brazílii ročne prejde ku letničným protestantským spoločenstvám asi 1 milión katolíkov.Dôvod je ten,že u nich pretrváva zvykový katolicizmus založený na fiestach pri príležitosti sviatku svätého patróna,ktoré sú síce výpravné ale je to také nahradenie starých pohanských zvykov bez hlbšej evanjelizácie na ktorú si podmanitelia Ameriky nedali záležať.Takže o ten úspech katolíckej evanjelizácie bol o kvantite a nie o kvalite,inak by také masy kažodročne neopúšťali Katolícku Cirkev.

Ak sa pýtaš na ospravedlnenie iných cirkví,tak krátko po veľkom geste zo strany bl.Jána Pavla II. urobila podobné gesto anglikánska cirkev,keď sa ospravedlnila národom Austrálie a severnej Ameriky.Ale pravdupovediac,mňa toto netrápi.Ja žijem v prostredí Katolíckej Cirkvi a mňa zaujíma,či my máme čisto pred svojim prahom.A ako sa ukázalo aj nedávno pri prepuknutí pedofilných škandálov,je čo stále napravovať.Je pravda,že mnohé obvinenia neboli pravdivé ale stále je ešte desivo veľa tých,čo sa skutočne stali a zo strany hierarchie boli zametené pod koberec a vytiahli ich na svetlo až novinári.

Táto téma je o iniciatíve tzv.teofóra a iniciatívy kňazov v nemecky hovoriacich krajinách o vyhlásení neposlušnosti.Práve takéto vzbúrenecké a schizmatické skupinky sa priživujú na ututlaných škandáloch a jedine otvorenosť a okamžitá reakcia na problémy zo strany cirkevnej hierarchie, berie týmto vzbúrencom vietor z plachiet.
_________________
Kristus vstal z mŕtvych,radosť moja!
Hore
 Profil  
 
Poslať 11.04.2012 10:29:07   
 
Obrázok užívateľa

od 24.11.2009 0:52:31
napísal 12569 príspevkov
Bydlisko: Bratislava
legionar píše:
misojogi:
Este tak zistit, co vsetko z toho su podvrhy ... :roll:

preco predpokladas podvrhy?
o tychto veciach sa dost diskutuje a v sucasnej dobe si myslim ze historicka veda je dost na urovni ...
tak isto kritickych pohladov je dost takze ak by bol dovod o nieom pochybovat tak uz by sa o tom najskor vedelo ..

ale mna osobne najviac presvedcil argument vnutornej logiky
(opisany v spominanej knihe)
a sice ze pravoslavny pristup je sice tolerovany zo strany RKC, ale sam v sebe je rozporny a naznacuje povodnu prax v zmysle RKC nauky
nehladiac nato ze vsetky dokumenty do 5 storocia jednoznacne podporuju celibat, nenasiel sa ani jeden svedciaci o opaku ....
Hore
 Profil  
 
Poslať 11.04.2012 11:21:11   
 

od 31.12.2004 17:00:54
napísal 5570 príspevkov
Nuž Miro, opäť za a znova iba tvoje obviňovananie KC, selektívne a neobjektívne vyťahovanie starých čiastkových hriechov a problémov - a samozrejme u teba opäť totálne zakrývanie si očí pred OMNOHO väčšími kolonizačnými nárokmi u protestantov a pravoslávnych...Zrejme si grékokatolík, ktorý žiarli na omnoho rozšírenejší rímsku tradíciu a preto sa nerozpakuješ toľko špiniť vlastnú cirkev.

Často ide u teba o falošné a tendenčné názory, človek sa čuduje, že nie si schopný vidieť celkový objektívny obraz. Ako ako typický "katolík" bojuješ najmä proti vlastnej cirkvi, všakže... :wink:

Najzákernejšie a najhlúpejšie sú tvoje primívne teórie o "kvalite" - veď napr. u teba veru žiadnu kvalitu nevidieť.

Protestantizmus s v Európe šíril pred 500 rokmi a časom sa ukázalo, že je to často iba o čosi dlhší prechod ku ateizmu: drastický úbytok veriaich protestanstkých cirkví hrozí zánikom protestantizmu v mnohých bývalých protestanstkých krajinách - viď Anglicko, ale aj Nemecko a Škandinávia.

Teraz je podobný proces protestanského odpadlíctva napr. časti Lat. Ameriky - ty síce farizejsky melieš niečo o kvalite, ale teraz ide v Lat. Amerike o podobné odpadlíctvo ako pred 500 rokmi v Európe. Časť veriaich totiž postupne odpadne cez protestantizmus (ktorý týmto odpadlíkom samozrejme populisticky povolí rozvody, antikoncepciu, praktikovanie homosexuality, potraty, atd.) s až k ateizmu. Ale podobe ako v Európe, základ Cirkvi ostane.

Takže nebuď prehnane kritický, až farizejský a zákerný ku vlastnej Cirkvi - terajší odpadlíci v Lat. Amerike chcú presne, to čo predošlí protestantskí odpadlíci pred 500 rokmi v Európe: chcú rozvody, antikoncepciu, potraty a časom aj vyhlásenie praktikovania homosexuality za rovnocenné, ba nadradené nad sviatostné manželstvo.
Hore
 Profil  
 
Poslať 11.04.2012 11:33:11   
 

od 16.11.2006 13:42:16
napísal 18698 príspevkov
misojogi píše:
legionar píše:
misojogi:
Este tak zistit, co vsetko z toho su podvrhy ... :roll:

preco predpokladas podvrhy?
Pretoze existovali papezi (minimalne jeden), ktori zalozili uplny priemysel podvrhov !
_________________
"Pre teba som ateista, pre boha som lojálna opozícia." (Woody Allen)
Hore
 Profil  
 
Poslať 11.04.2012 11:33:17   
 

od 06.06.2006 15:24:18
napísal 2874 príspevkov
zaujímavé materiály si sem dal misojogi,ibaže sú príliš "nahnuté" iba na jednu stranu.Na I.ekumenickom koncile bránil manželstvo kňazov jeden z najväčších askétov tej doby a koncilový otec biskup Pafnutius.
Vo Východných cirkvách je celibát vysoko cenený a ten,čo sa rozhoduje pre kňazstvo ako celibátnik prijíma s tým aj pravidlá mníšskeho života.
Pred útokmi "latiníkov" na gréckokatolíckych kňazov a ich práva slobodného rozhodovania sa v otázke celibátu ale aj iných,pre latiníkov nezvyklých zvykov musel zasahovať samotný samotný pápež Lev X:
www.grkat.nfo.sk/Texty/lev_x-1521.html
_________________
Kristus vstal z mŕtvych,radosť moja!
Hore
 Profil  
 
Poslať 11.04.2012 11:43:59   
 

od 06.06.2006 15:24:18
napísal 2874 príspevkov
Peter,ja mám svoju Rímsku Cirkev rád.A nebojujem proti nej.To by si musel rovnako napadnúť aj blahoslaveného pápeža Jána Pavla II.,ktorý veľmi presne pomenoval jej pády a pochybenia a verejne pri príležitosti veľkého jubilea sa za ne ospravedlnil.
My si máme pozametať pred vlastným prahom a byť tak príkladom aj druhým pretože si nárokujeme (a právom) byť nazývaný ako pravá Cirkev Kristova,ktorá má plnosť ekleziality.A to ty nie si schopný mentálne spracovať.Bl.Ján Pavol II. nikdy nenapádal iné cirkvi za ich pády a práve v tom bola jeho veľkosť,pretože súd v tomto prenechal Bohu.
_________________
Kristus vstal z mŕtvych,radosť moja!
Hore
 Profil  
 
Poslať 11.04.2012 12:30:33   
 

od 12.06.2002 14:13:24
napísal 5702 príspevkov
Bydlisko: Pezinok
misojogi: Potesil ma vyber z pramenov co si uverejnil. Dakujem.
Hore
 Profil  
 
Poslať 12.04.2012 0:59:15   
 
Obrázok užívateľa

od 24.11.2009 0:52:31
napísal 12569 príspevkov
Bydlisko: Bratislava
Citácia:
Na I.ekumenickom koncile bránil manželstvo kňazov jeden z najväčších askétov tej doby a koncilový otec biskup Pafnutius.

uviedol som dovody pre nazor, ze pribeh o Pafnuciovi (v podani Sokrata cirkevneho kronikara) nezodpoveda skutocnosti
V sucasnosti sa toho spochybnenia drzia viaceri historici

neskusis si pozriet dovody pre spochybnenie Pafnucia?

su dost vazne na to aby si sa nimi zaoberal .....
linky som uviedol ....

sam som kedysi mal rovnaky nazor ako mas teraz Ty
Hore
 Profil  
 
Poslať 12.04.2012 7:19:21   
 

od 16.11.2006 13:42:16
napísal 18698 príspevkov
misojogi píše:
Citácia:
Na I.ekumenickom koncile bránil manželstvo kňazov jeden z najväčších askétov tej doby a koncilový otec biskup Pafnutius.

uviedol som dovody pre nazor, ze pribeh o Pafnuciovi (v podani Sokrata cirkevneho kronikara) nezodpoveda skutocnosti
V sucasnosti sa toho spochybnenia drzia viaceri historici
Preco predpokladas podvrhy ? (Copyright misojogi) ;)
_________________
"Pre teba som ateista, pre boha som lojálna opozícia." (Woody Allen)
Hore
 Profil  
 
Poslať 12.04.2012 13:16:07   
 
Obrázok užívateľa

od 24.11.2009 0:52:31
napísal 12569 príspevkov
Bydlisko: Bratislava
nuz preto, ze v zaveroch koncilu sa nic take nenachadza
a naopak sa tam nachadza text, ktory de facto nieco take nepriamo vylucuje

Naopak zavery Nicejskeho koncilu v tomto smere su zharmonizovane s ostatnymi koncilmi a dalsim dokumentami prvotnej cirkvi ....

Podobne vid dokazy z Pisma ako sa chape celibat, kde sa doslova pise ze kvoli Kristovi niektori opustili zenu(manzelku) a standardna prax prvotnej cirkvi v tomto smere
(v SZ starozakonny knaz ked sluzil obetu tak neobcoval so svojou manzelkou, v NZ knaz prinasa neustale obetu a preto sa zrieka svojej manzelky po vysviacke trvale)

ale odporucam precitat spominanu knizku
dal som link a da sa stiahnut FREE komplet cela !!!

nechce sa mi ju tu opisovat ked si ju mozete precitat :-)
Hore
 Profil  
 
Poslať 12.04.2012 13:21:14   
 
Obrázok užívateľa

od 24.11.2009 0:52:31
napísal 12569 príspevkov
Bydlisko: Bratislava
„Zdobrovolnění“ celibátu a východní tradice

Milan Glaser
„Nikoli zrušit, ale „zdobrovolnit“ celibát“ – navrhuje občas někdo. Návrh je na první pohled pochopitelný, ale ve skutečnosti si poněkud protiřečí, nemluvě o tom, že mluvnice českého jazyka slovo „zdobrovolnit“ vůbec nezná. Zmíněný návrh však ukazuje svou nekonzistentnost, vyslovuje-li jej kněz, jako se tomu stalo v těchto dnech v Rakousku, kde asi 300 tamějších kněží sepsalo jakousi petici v tomto smyslu. Stává se, že podobný slogan někdy zopakuje i nositel vyššího svěcení, popřípadě kardinálského purpuru, ale na věci to nic nemění. Spekuluje-li totiž kněz o možnosti „zdobrovolnit“ celibát v církvi, pak vlastně nevědomky říká, že celibát nežije dobrovolně on sám, ani generace kněží před ním. Lze sice odtušit, co chce asi říci, ale protimluv trvá.

Celé toto zmatení pojmů vyplývá z nedostatečného poznání podstaty Ježíšovy výzvy k radikálnímu následování, ale i obyčejných dějin odpovědi církve na tuto výzvu. Panuje totiž všeobecný, leč mylný názor, že prý východní tradice vždycky uznávala, že muži mohou v církvi sloužit jako kněží v rámci manželského života. Celý problém přibližuje velice srozumitelně kard. Alfons Stickler, bývalý archivář a knihovník svaté církve římské, v knize O církevním celibátu, která vyšla před třemi roky také česky a je zadarmo dostupná na internetu. Dokumentuje v ní nepravdivost tvrzení, že východní tradice vždycky připouštěla simultánnost manželského a kněžského života. Církevní tradice v této věci totiž tvrdí pravý opak jak na Západě, tak na Východě. Celibát je totiž požadavek úplné sexuální zdrženlivosti, vyslovený Ježíšem Kristem, a je závazný i pro ženaté muže, pokud s dovolením manželky přijali svěcení.

Změnu v církvi ohledně celibátu lze přesně datovat i lokalizovat. Došlo k ní roku 691 na 2. trullské synodě v Konstantinopoli, kterou však Řím nikdy neuznal za všeobecně závaznou. Nejspíš také překvapí fakt, že při definování nových disciplinárních ustanovení povolujících spojovat kněžství s manželstvím, vůbec nebyla použita známá slova sv. Pavla, který v prvním listě Timotejovi a v listu Titovi píše, aby do úřadu biskupa, jáhna a staršího byl vybírán muž, který je „jen jednou ženatý“ (1 Tim 3,2; 3,12; Tit 1,6). Tímto citátem se dnes velmi často operuje jako argumentem údajné možnosti spojit manželský a kněžský život. Veškerá tradice totiž zmíněné doporučení sv. Pavla vykládala naprosto opačně, jak dokumentuje kard. Stickler, tedy v tom smyslu, že vícekrát ženatý muž by neměl být nositelem zmíněných církevních služeb, protože se lze oprávněně domnívat, že by stěží plnil Ježíšův požadavek celoživotní sexuální zdrženlivosti (Mt 19,27-30). Trullská synoda tak formulovala zcela nové ustanovení o zdrženlivosti kněží, když Ježíšův požadavek zredukovala pouze na konkrétní den, kdy slouží eucharistickou liturgii. Bezostyšně přitom zmanipulovala texty jedné západní, kartaginské synody z roku 419, jejíž autoritou se chtěla zaštítit a ospravedlnit tento krok. Dokumenty kartaginské synody totiž potvrzovaly pravý opak, stejně jako východní i západní církevní otcové, první koncily a papežové, totiž celoživotní zdrženlivost pro nositele všech svěcení. Otcové 2. trullské synody tímto způsobem zcela převrátili učení ranné církve v jeho opak, vrátili se tím k disciplíně starozákonního levitského kněžství, z níž pod právními sankcemi učinili závaznou formu. Takový je tedy původ tohoto disciplinárního ustanovení, které svou vážnost čerpá jen z prázdného poukazování na to, že je východní. Vzniklo opravdu na východě, ale nepochází od Ježíše Krista, nýbrž rezignuje na apoštolskou tradici, která v této věci našla svůj výraz již v nejrannějších církevních synodách (Elvíra, Kartágo), včetně prvního všeobecného koncilu v Niceji roku 325. Vyslovení tohoto faktu působí sice ekumenicky nekorektně, ale osvobozuje od myšlenkového zmatku.

Běžně se totiž má za to, že to byla latinská církev, která jednostranně upravila životní disciplínu pro vysluhovatele svátosti eucharistie. Opak je však pravdou. Právě východní tradice získala svůj charakteristický rys tím, že slevila z apoštolské tradice, přizpůsobila se slabosti mužů, přijímajících kněžství, rezignovala na faktický stav nevěrnosti Kristovu příslibu a prohlásila tento stav za zákon. Pokud jde o řecko-katolíky, tedy křesťany východního obřadu, kteří později obnovili společenství s Římem, bylo jim šlechetně ponecháno pravoslavné pojetí kněžství, ale jako výjimka z pravidla čili ústupek a nikoli jako výraz uznání jeho založení v apoštolské tradici.

Právě v tomto ohleduplném postoji Říma se projevuje autenticita požadavku a zároveň příslibu Ježíše Krista, který nikoho nenutí, nýbrž nabízí se lidské svobodě mírně, pevně a nepřetržitě. Rozhodnutí a povolání k celibátu je nejintimnějším setkáním obou svobod, Boží i lidské.

Vývoj v pojetí celibátu však v západní církvi také existuje. Novotou posledních desetiletí zvláště v magisteriu Pavla VI., bl. Jana Pavla II. i Benedikta XVI. je poměrně značný důraz na to, že celibát je znamením víry v Boha. Právě proto je v dnešní době cenný. Pramení v tajemství Krista a církve stejně jako manželství. Jakékoli lidské, kolektivně udílené slevy na čerpání z tohoto tajemství jsou na pováženou, neboť redukují učení a příklad Boha, který se stal člověkem, vedou k oslabení plodnosti církve a přiškrcují účinnost jejího působení.

Historie učí i tady. Stačí se podívat na rozkvět řeholního i laického života, univerzit, humanitárních a misijních aktivit právě v západní církvi, ba i na vznik vzdělávací, zdravotní a sociální péče ve společnostech, jež byly a jsou poplatné přínosu západní církve, jejímž charakteristickým prvkem je kněžský celibát. To všechno jsou plody dobrovolnosti a víry, která nejen v otázce celibátu panuje v západní církvi pod moudrým vedením Apoštolského stolce. Není totiž v lidských silách „zdobrovolnit“ něco, co by samo o sobě dobrovolné nebylo. V tom je náš jazyk opravdu podivuhodně logický.
http://radiovaticana.cz/clanek.php4?id=14833
Hore
 Profil  
 
Poslať 12.04.2012 13:24:35   
 
Obrázok užívateľa

od 24.11.2009 0:52:31
napísal 12569 príspevkov
Bydlisko: Bratislava
Benedikt XVI.: Celibát je znamením víry a přítomnosti Boha ve světě

Vatikán. Přinášíme odpověď, kterou dal Benedikt XVI. na otázku po kněžském celibátu, položenou během setkání s kněžími při vigilii na zakončení Kněžského roku.

Otázka:

Svatý otče, jsem Karol Mikloško, kněz pocházející z Evropy, přesněji ze Slovenska, a jsem misionářem v Rusku. Když sloužím mši svatou, nacházím sebe samého a chápu svou identitu, kořen a energii své služby. Oběť kříže mi odhaluje Dobrého Pastýře, který dává všechno za svoje stádce, za každou ovci, a když říkám: „Toto je moje tělo, toto je moje krev“ daná a prolitá jako oběť za vás, pak chápu krásu celibátu i poslušnosti, kterou jsem svobodně slíbil při svěcení. Navzdory přirozeným těžkostem, mi celibát při pohledu na Krista připadá jako samozřejmost, a už mne unavuje neustále číst světské kritiky tohoto daru. Prosíme vás, Svatý otče, abyste nám přiblížil hloubku a autentický smysl církevního celibátu.

Benedikt XVI.:

„Děkuji za obě části vaší otázky. První z nich se týká trvalého a vitálního základu našeho celibátu; druhá se týká těžkostí, s nimiž se střetáváme v naší době.

Důležitá je ta první část, že totiž středem našeho života skutečně musí být každodenní slavení posvátné eucharistie. A zde mají ústřední význam slova proměnění: „Toto je moje tělo, toto je má krev“. Pronášíme je „in persona Christi“. Kristus nám dovoluje užívat Jeho „já“, mluvíme v Kristově „já“. Kristus nás „táhne do sebe“ a dovoluje nám sjednotit se, sjednocuje nás s Jeho „já“. Tímto úkonem, tímto faktem, že nás „táhne“ do sebe takovým způsobem, že se naše „já“ a Jeho „já“ stávají jedno, realizuje se stálost a jedinečnost Jeho kněžství. On je tak skutečně jediným knězem. A přesto je mocně přítomen ve světě, protože nás „táhne“ do sebe a tak zpřítomňuje svoje kněžské poslání. To znamená, že jsme „taženi“ do Boha, Krista. A toto sjednocení s Jeho „já“ se uskutečňuje ve slovech proměnění.

Také ve slovech „já tě rozhřešuji“ existuje Kristovo, Boží „já“, které odpouští hříchy, protože nikdo z nás by nemohl odpouštět hříchy. Toto sjednocení Jeho „já“ s tím naším v sobě zahrnuje, že jsme „taženi“ také do Jeho reality vzkříšení a jdeme vstříc plnému životu vzkříšení, o němž Ježíš mluví k saduceům u Matouše ve 22. kapitole. Je to „nový“ život, ve kterém už jsme mimo manželství (srov. Mt 22,23-32). Důležité je, abychom se stále znovu nechávali pronikat tímto ztotožněním Kristova „já“ s naším „já“, tímto „tažením mimo“, tedy do světa vzkříšení.

V tomto smyslu je celibát anticipací. Transcendujeme tento čas a jdeme kupředu a tak „táhneme“ sami sebe a naši dobu vstříc světu vzkříšení, vstříc novosti Krista, vstříc novému a pravému životu. Celibát je anticipací, která je umožněna milostí Pána, který nás „táhne“ k sobě do světa vzkříšení; stále znovu nás zve, abychom transcendovali sami sebe i tuto přítomnost vstříc pravé přítomnosti budoucna, jež se stává přítomností dnes.

Zde se nacházíme ve velmi důležitém bodě. Velkým problémem křesťanství v dnešním světě je to, že už se nemyslí na budoucnost Boha. Zdá se, že přítomnost tohoto světa postačuje. Chceme mít pouze tento svět, žít pouze v tomto světě. Zavíráme tak brány pro opravdovou velikost svojí existence. Smysl celibátu jako anticipace budoucnosti spočívá právě v otevírání těchto bran, zvětšování tohoto světa, ukazování reality budoucnosti, kterou my už žijeme jako přítomnost. A tedy žít ve svědectví víry: věříme skutečně, že Bůh je, že Bůh patří do mého života, že mohu zakládat svůj život na Kristu, na budoucím životě.

Známe světské kritiky, o kterých jste mluvil. Je pravdou, že pro agnostický svět, tedy svět, do kterého Bůh nepatří, je celibát velkým pohoršením, protože ukazuje právě na to, že Bůh je chápán a prožíván jako realita. Eschatologickým životem celibátu vstupuje do reality naší doby budoucí svět Boha. A to by mělo zmizet!

V jistém smyslu může tato neustávající kritika celibátu překvapovat v době, kdy je stále více v módě neuzavírat sňatek. Avšak toto neuzavírání sňatku je něčím naprosto a zásadně jiným než celibát, protože se zakládá na vůli žít jen sami pro sebe, nepřijímat žádný definitivní závazek, mít v životě neustále plnou autonomii, v každé chvíli se rozhodovat, jak a co si od života vzít; je to odmítnutí závazku, odmítání definitivnosti a žádost vlastnit život jenom pro sebe.
Avšak celibát je pravým opakem. Znamená přitakat definitivně, nechat se Bohem vzít za ruku, odevzdat se do rukou Páně, do Jeho „já“. Je to tedy akt věrnosti a důvěry, úkon, který je také předpokladem věrnosti manželství; je to pravý opak onoho odmítnutí, oné autonomie, která se nechce zavazovat, která nechce vstoupit do vztahu. Právě definitivní ?ano? potvrzuje definitivnost souhlasu manželství. A manželství je biblická forma, přirozená forma bytí muže a ženy, základ velké křesťanské kultury, velkých kultur světa. Kdyby mělo zmizet, byl by zničen kořen naší kultury.

Celibát proto potvrzuje onen souhlas manželství tím, že přitakává budoucímu světu. Takto tedy chceme jít kupředu a zpřítomňovat toto pohoršení víry, která vkládá veškerou existenci v Boha. Víme, že vedle tohoto velkého pohoršení, které svět nechce vidět, jsou také druhotná pohoršení našich nedostatků, našich hříchů, které zatemňují to pravé a velké pohoršení, a sugerují: „Vždyť oni ve skutečnosti nezakládají svůj život na Bohu“. Existuje však mnoho věrnosti! Celibát, a právě jeho kritiky to dokazují, je velkým znamením víry, přítomnosti Boha ve světě. Prosme Pána, aby nám pomohl osvobodit se od oněch druhotných pohoršení a aby zpřítomnil ono velké pohoršení naší víry: důvěru, moc našeho života založeného na Bohu, na Ježíši Kristu.“

PLNÉ ZNĚNÍ VŠECH ODPOVĚDÍ Benedikta XVI. na otázky kněží je ZDE
http://radiovaticana.cz/clanek.php4?id=12988
Hore
 Profil  
 
Poslať 12.04.2012 13:25:30   
 
Obrázok užívateľa

od 24.11.2009 0:52:31
napísal 12569 príspevkov
Bydlisko: Bratislava
Zrušení celibátu?
O čem se mluví
Milan Glaser

Čas od času rozvíří hladinu mediálního dění otázka celibátu. Nediskutuje se ovšem o celibátu v buddhismu, nýbrž v katolické církvi. Navrhováno bývá ovšem jeho zrušení a to většinou těmi, kterých se celibát vůbec netýká. Výjimkou byl však nedávný mediální šum u našich jižních sousedů. Biskup Eisenstadtu Paul Ibi řekl, že „kněží by měli mít možnost volby, zda se oženit nebo zůstat svobodní“ a kard. Schönborn dodal, že „tyto starosti sdílí, i když řešení problému chápe jinak“. Je to stará písnička a obvykle se v ní omílají dvě základní teze. Stojí za to si je připomenout a ukázat, v čem jsou chybné.

Za prvé se tvrdívá, že „celibát kléru je církevní předpis, který byl uložen ve 12. století“ a to pouze v latinské církvi. A druhá teze říká přibližně tolik, že katolickým kněžím by se mělo dovolit uzavřít sňatek „jako tomu bylo v prvotní církvi“. K tomu je třeba říci, že obě teze protiřečí jak historii, tak teologii. Kořenem nedorozumění je špatný výklad pojmu celibát.

Během celého prvního tisíciletí byl totiž celibát chápán v církvi na Východě i na Západě pomocí kategorie „zdrženlivosti“, to znamená kompletního zřeknutí se intimního manželského života ze strany kněží, a to i těch, kteří už byli ženatí. Svěcení ženatých mužů však bylo obecnou praxí, jak dokumentuje Nový zákon. V evangeliích čteme, že Petr, který byl ženatý, poté, co se stal apoštolem „opustil všechno“ (Mt 19,27). A Ježíš říká, že kdo pro Boží království opustí „ženu nebo děti“ (Lk 18,29), dostane život věčný. V nejstarším křesťanském písemnictví se proto lze dočíst, že Petr šířil evangelium spolu se svojí sestrou, což znamená manželkou, s níž žil jako bratr se sestrou.

Zatímco ve Starém zákoně byla povinnost sexuální zdrženlivosti pro kněze závazná pouze v období jejich služby v chrámu, pak v Novém zákoně se následování Ježíše stává naprostým a zahrnuje celou osobu navždy. Tuto skutečnost, že totiž kněží a biskupové byli vázáni zřeknout se manželského života, potvrzují psané církevní dokumenty již ze 4. století, tedy hned po období pronásledování. Růst počtu věřících přinesl také růst počtu svěcení a spolu s nimi se začalo objevovat také porušování evangelního požadavku zdrženlivosti.

Proti těmto nedůslednostem koncily a papežové opakovaně zasahovali, aby potvrdili disciplinu, kterou označovali za „tradiční“. Učinila tak synoda v Elvíře v prvním desetiletí 4. století, která trestala porušení zdrženlivosti vyloučením z řad kléru; podobně i další koncily o století později, a také papežové Siricius, Innocenc I., a další otcové církve: Lev Veliký, Řehoř Veliký, Ambrož, Augustin a Jeroným.

Takováto praxe tedy platila dlouhá léta, jak ve Východní, tak v Západní církvi. Byli tedy svěceni také ženatí muži, ale vždy s tím, že se svobodně a se souhlasem manželky předem zřekli manželského života. Porušení této praxe bylo trestáno, ale vyskytovalo se velmi často a široce.

Na Východě pak koncem 7. století přistoupila církev k tomu, že k absolutní zdrženlivosti začala zavazovat pouze biskupy, kteří proto byli stále častěji vybíráni mezi mnichy, tedy celibátníky. Pokud jde o klérus, ujala se tam praxe, že manželský život začal být u nižšího kléru tolerován a byla přidána pouze podmínka zdrženlivosti „pro dny, kdy sloužili u oltáře posvátná tajemství“. Tak to stanovila Trullská synoda, kterou však nikdy církev na Západě neuznala za ekumenický koncil.

Od této doby tato disciplina platí na Východě u pravoslavných církví, i u těch, kteří přešli k plnému společenství s římskou církví po schismatu roku 1054, tedy absolutní zdrženlivost pro biskupy a manželský život spolu s výše zmíněným omezením pro kněze. Ústupek z tradice přijatý církví na Východě byl výsledkem zvláštního statutu tamější církve, tvořené patriarcháty, které inklinovaly k autonomním rozhodnutím na poli discipliny a podléhaly vměšování politické moci.

Na Západě byla velká politická i náboženská krize 11. a 12. století řešena tzv. gregoriánskou reformou - podle papeže Řehoře VII. - a to bojem proti dvěma zlořádům tehdejšího kléru: simonii, tedy kupování církevních úřadů a konkubinátu, tedy nedodržováním celibátu. Gregoriánská reforma proto přijala disciplinu absolutní zdrženlivosti také pro kněze a to tím, že začala při kněžském svěcení upřednostňovat svobodné muže.

Dnes diskutovaný sňatek kněží byl ovšem od počátku a je dodnes jak na Východě, tak Západě nepřípustný po přijetí kněžského svěcení. Mohl být svěcen ženatý muž, ale kněz se oženit nemohl, dokonce ani ten, který by se po ovdovění chtěl oženit podruhé. II. Lateránský koncil roku 1139 označil sňatek kněze nejen za nedovolený, ale rovnou za neplatný.

Také následující krize církve na Západě se týkaly kněžského celibátu. Na Tridentském koncilu se diskutovalo o zrušení celibátu, ale nakonec byla tradiční disciplína ponechána a koncil navíc zavázal všechny diecéze, aby zřídily semináře, které by formovaly celibátní klérus. Důsledkem toho bylo, že svěcení ženatých mužů bylo drasticky omezeno, až nakonec zmizelo úplně.

Vzhledem k tomu, že katoličtí biskupové a katoličtí kněží, s výjimkou Východních církví spojených s římskou církví, byli po více než čtyři století vždycky neženatí, rozšířila se mylná idea, že celibát spočívá v zákazu manželství. Na základě podobného nepochopení byl ústupek oproti Ježíšovu jednoznačnému požadavku ve Východních církvích povýšen na jakousi paralelní a rovnocennou tradici. Tak vznikla mylná hypotéza o údajné „možnosti zrušení celibátu“. To by mělo spočívat ve svěcení ženatých mužů, jimž je dovoleno žít i nadále manželským životem, anebo v tom, že se katoličtí kněží budou smět ženit.

Po Druhém vatikánském koncilu začali o takzvané „možnosti zrušení celibátu“ hovořit někteří biskupové i kardinálové. Je to však ve zjevném rozporu s historickou i teologickou tradicí církve již od dob apoštolů. Tradice celibátu totiž stojí na evangelním požadavku sexuální zdrženlivosti, jednoznačně formulovaném slovy i životním příkladem Ježíše Krista. Proto také žádný z pokoncilních papežů, včetně Benedikta XVI., takzvané zrušení celibátu nikdy jako možnost nebral v potaz.

Zdá se však, že v otázce správného chápání této otázky - vzhledem k nedávným vyjádřením několika církevních hodnostářů - by případné doučování ve znalostech všeobecné tradice církve prospělo nejenom věřícím laikům.

Srov. Kard. Alfons M. Stickler, O církevním celibátu. Jeho dějiny a teologické základy. vydala pro vnitřní potřebu ČBK, Praha 2008.
Autor byl prefektem Vatikánské apoštolské knihovny.
http://radiovaticana.cz/clanek.php4?id=12884
Hore
 Profil  
 
Poslať 12.04.2012 17:38:06   
 

od 16.06.2005 11:52:25
napísal 8572 príspevkov
vyjadrim sa k tomuto zdroju co si tu citoval naposledy...

Citácia:
A Ježíš říká, že kdo pro Boží království opustí „ženu nebo děti“ (Lk 18,29), dostane život věčný.

to sice Jezis naozaj hovori, ibaze to nehovori knazom, ale vsetkym krestanom. nie je to prikazanie knazom. je to zaslubenie krestanovi - akemukolvek - ze ak sa bude musiet kvoli Jezisovi zriect rodiny, tak bude mu to vynahradene.

Citácia:
v Novém zákoně se následování Ježíše stává naprostým a zahrnuje celou osobu navždy.

opat, nejedna sa o knazske povinnosti. jedna sa o postoj mysle kazdeho krestana - ze Jezis mu ma byt prednejsi nez vlastna rodina. vyvodzovat z toho akusi povinnost nezenit sa, je zavadzajuce.

Citácia:
Růst počtu věřících přinesl také růst počtu svěcení a spolu s nimi se začalo objevovat také porušování evangelního požadavku zdrženlivosti.

a sem uz autor rovno supol slovo "evenjeliovy poziadavok" pricom v evanjeliu sa ziadne taky poziadavky nespominaju. ako som uz ukazal, v evanjeliu - aspon na mieste ktore sam autor uvadza ako dovodne - sa nepise nic v zmysle akejsi poziadavky. je to zaslubenie pre tych (a to nielen knazov) ktori budu nuteni sa rozhodnut medzi Jezisom alebo rodinou.

Citácia:
Proti těmto nedůslednostem koncily a papežové opakovaně zasahovali, aby potvrdili disciplinu, kterou označovali za „tradiční“.

ostatne tu sam svoje predchadzajuce argumenty diskvalifikuje. pokial by to bolo take zrejme ako uvadza - a slo by o "evanjeliove poziadavky", tak by predsa koncily a papezi nemusi potvrdzovat "tradicnu disciplinu" - poukazali by rovno na evanjelium, ktore bolo najvyssou autoritou.

skratka papezi by nemuseli apelovat na ziadne "tradicie", ale proste by povedali, co to robite, ved sa predsa v evanjeliu jasne pise, ze toto a toto nesmiete a toto a toto musite. a je vymalovane. ibaze sa to tam jasne nepise...
_________________
----------------------------
2 a 2 nemusi byt vzdy 5.
Hore
 Profil  
 
Zobraziť príspevky z predchádzajúceho:  Zoradiť podľa  
 [ Príspevkov: 95 ]  Choď na stránku Predchádzajúci  1, 2, 3, 4, 5, 6, 7  Ďalší

Obsah fóra » Viera a život

Kto je on-line

Užívatelia prezerajúci fórum: Žiadny registrovaný užívateľ nie je prítomný a 4 hostia


Nemôžete zakladať nové témy v tomto fóre
Nemôžete odpovedať na témy v tomto fóre
Nemôžete upravovať svoje príspevky v tomto fóre
Nemôžete mazať svoje príspevky v tomto fóre
Nemôžete zasielať súbory v tomto fóre

Skočiť na:  
cron
Powered by phpBB® Forum Software © phpBB Group
Slovenský preklad:phpbb.sk.

Zobraziť štatistiku návštevnosti: