Areopág

kresťansko
katolícke
fórum

Všetkým návštevníkom nášho portálu požehnanie a radosť v Duchu Svätom od nášho Pána. Nech On sám je vaším svetlom a Jeho kríž i zmŕtvychvstanie svedectvom Božej moci vo vašich životoch.
Obsah fóra » Náučné témy


 [ Príspevkov: 30 ]  Choď na stránku 1, 2  Ďalší
Autor Správa
 

od 11.02.2021 20:47:37
napísal 2 príspevkov
Výber zo zamyslení, kázni a homilií nášho milého katolíckeho kňaza, otca Juraja Vitteka:

" 14. február. V súčasnosti sa viaže najmä na sviatok zamilovaných v súvislosti so sviatkom sv. Valentína. Nie je jasné, ako sa to stalo, že sviatok mučeníka zo starých rímskych čias sa dával do súvisu s romantickou láskou...

Ale súvis s romantickou láskou treba hľadať asi až v stredoveku, hoci nie je jasné, ako k tomu došlo... Pápež František veľmi múdro navrhuje, aby sme proti týmto zvykom nebojovali, ale ich nasmerovali správne na pravú lásku. V roku 2014 sa v tento deň stretol so snúbencami na námestí sv. Petra, aby im hovoril o hlbokých pravdách manželskej lásky: "Je dôležité pýtať sa, či je možné milovať sa „navždy“.

V stredoveku sa vyvinula nádherná románová literatúra. Boli to rytierske romány, ktoré dopĺňali stredovekú dvoranskú poéziu. Táto literatúra je typicky kresťanskou literatúrou, ktorá nemá obdoby v antickej gréckej či rímskej literatúre. Môžme ju nazvať autenticky romantickou. Kým romanticizmus, ako ho poznáme v jeho podobe 19. storočia, zdôrazňuje pocity, emóciu a spontánnosť, je zaujatý samým sebou a postupne upadá do narcizmu, romantika stredovekých rytierskych románov prináša ušľachtilé umenie lásky založenej na úcte, hlbokej láske, obetavosti. Kým dvorenie nám často evokuje zhýralé a nemravné zvodné správanie dvorných dám typu Madamme Pompadour, skutočné umenie dvorenia nachádzame v XII. storočí v dvornej poézii založenej na čnosti a obrovskom sebaovládaní. „Čnostný život“ a úsilie o čnosť bolo vysoko hodnotené. Dnes je ideálom spontánnosť. Čo je spontánne, to je dobré a správne, človek by sa nemal brániť svojim sklonom, pudom, emóciám, ani ich nijako kontrolovať, lebo je to „neprirodzené“. A to poznačuje aj povrchnú romantiku dnešnej kultúry. Je krásne objavovať ideály pôvodnej romantiky rytierskosti a dvorenia. Nájdeme ich znovubjavené v súčasných románoch J. R. Tolkiena či v gentlemanských ideáloch bl. J. H. Newmana. Ale nájdeme ich aj v skautských ideáloch Baden-Powella.

Typickým spisom tejto rytierskej a dvoranskej kultúry je „Rozprava o láske“, ktorú napísal istý kňaz André le Chaplaine pre grófku Máriu de Champagne. Aby sme mohli aspoň trochu zakúsiť atmosféru týchto ideálov, ktoré žila aj Alžbeta vo svojom manželstve, prečítajme si kúsok:

„Pokladám za isté, že nám Boh dáva všetky dobrá tohto života preto, aby se konala vaša vôľa a vôľa iných dám. Je zrejmé a pre môj rozum absolutne jasné, že muži nie sú ničím, že sú neschopní piť zo zdroja dobra, ak ich nepodnecujú ženy. Ak sú však ženy pôvodom a príčinou všetkého dobra a ak im Boh dal takú výsadu, je treba, aby sa samy prejavovali tak, aby čnosť tých, čo konajú dobro, podnecovala druhých konať rovnako. Keby svetlo žien nikomu nesvietilo, bolo by ako zhasnutá svieca, ktorá v temnotách nikoho neodradzuje ani nepriťahuje. A tak je zrejmé, že sa každý muž musí snažiť slúžiť dámam, aby zdržovali srdce dobrých mužov pri ich dobrých činoch a aby dobrým preukazovali česť pre ich prednosti. Lebo všetko dobro, ktoré konajú živé bytosti, konajú ich kvôli láske žien, pre chválu od nich a preto, aby sa mohli honosiť ich darmi, bez ktorých sa v tomto živote nekoná nič, čo by bolo hodné chvály.”

Lenže nielen rytier musí dorásť na dvornú lásku, ale aj žena, objekt jeho lásky, musí dorásť na dámu. Autor predstavuje Palác lásky, ktorý je stredom sveta a v ktorom má láska svoj trón. Pred tromi bránami paláca vidíme tri druhy žien: pri prvej bráne sú dámy, ktoré načúvajú hlasu lásky, pri druhej sú dámy, ktoré odmietajú načúvať láske, pri tretej sú tie, ktoré počúvajú iba hlas žiadostivosti a sú hnané iba sexualitou. Rytieri si vážia iba prvého druhu dám, ostatné ponechávajú ich osudu. Iba s týmito totiž možno vojsť do rytierstva lásky. Dvorenie je potom umením lásky, je to umenie založené na čnosti a sebaovládaní, sile a odvahe, nežnosti a dobrých spôsoboch.

Nech je pre nás tento deň oslavou umenia ušľachtilej, čnostnej lásky.

Na Facebooku som našiel veselý citát: “Nezúfaj, ak nie si v tento deň zamilovaný… Ani na dušičky nie je povinné byť mŕtvy…” Neprepadnime dnes lacnému sentimentalizmu. Nasmerujme dnešný deň k tej hlbokej kresťanskej romantike, založenej na túžbe po čnosti a láske k Bohu. Aj sv. František Assiský si vybral svoju nevestu, "vznešenú dámu Chudobu" ("nobil dama povertà"), a stal sa trubadúrom, ktorý vyspieval romancu o Božej láske...“ "

- To bol výber od otca Juraja Vitteka. K tomu si ešte zaželajme veľa lásky, lásky k Bohu i lásky k sebe navzájom. Tiež aby láska muža a ženy bola vždy trvalá a verná. A aby muži sa snažili správať k ženám ako rytieri k dámam a ženy sa snažili správať ako dámy.
Hore
 Profil  
 
 
Obrázok užívateľa

od 15.11.2009 22:29:16
napísal 4839 príspevkov
Naozaj krásne a chutné.
Hore
 Profil  
 
 
Obrázok užívateľa

od 24.11.2009 0:52:31
napísal 18725 príspevkov
Bydlisko: Bratislava
Citácia:
spis o tejto rytierskej a dvoranskej kultúre je „Rozprava o láske“
presne toto chýba nasej dobe
Hore
 Profil  
 
 

od 29.01.2021 16:37:53
napísal 52 príspevkov
misojogi,

a všimni si, drahý priateľu, aj tu (keď inde kritizuješ niektorých biskupov, že majú podivné názory), že sloboda a rôznosť názorov bola v Cirkvi aj v dávnej minulosti. Ten citovaný stredoveký kňaz rozhodne nemá názory, ktoré by boli v tejto veci zrovna príliš v súlade s postojom Cirkvi vtedy i dnes:

Pokladám za isté, že nám Boh dáva všetky dobrá tohto života preto, aby sa konala vaša vôľa a vôľa iných dám... atď.

Všetky dobrá života Boh nám dáva preto aby sa konala vôľa nejakej dámy a iných dám... Zaujímavé :), s úctou by som si trošku dovolil nesúhlasiť, ale uznávam mu, že má právo mať i takýto názor. Zjavne ničomu neomylnému neprotirečí, takže OK.
_________________
Som kresťan-katolík a vďačný Bohu.
Hore
 Profil  
 
 

od 29.01.2021 16:37:53
napísal 52 príspevkov
Niektorí uvádzajú, že tá veľká úcta k žene v stredoveku vznikla vďaka vysokej úcte k Panne Márii. Asi to tak môže byť. Panna Mária je v Cirkvi vnímaná ako nová Eva. A ako so starou Evou ženstvo padlo, tak s Máriou zasa veľmi vysoko stúplo. Takže po tom ako sa usadilo kresťanstvo, začala sa i šíriť vysoká úcta k žene. A tak stredoveký kresťanský rytier si uctieval svoju dámu a bral ako povinnosť splniť i každý jej rozmar. Uctievať dámu (preukazovať jej úctu) a slúžiť jej. To bolo rozšírené hlavne medzi šľachtou a šírilo sa to i k ostatným. Kto chce, môže sa podobne ako ten rytier k svojej dáme správať, nie je to ani prikázané, ani zakázané...

A v kresťanskej biblii sa vlastne i priamo mužom odporúča, aby preukazovali ženám úctu:

"muži, žite s nimi vo vedomí, že sú slabšou ženskou nádobou a preukazujte im úctu..." (1Peter 3, 7)

Takže asi ťažko niečo namietať. Preukazovať ženám úctu je súčasťou kresťanstva.
_________________
Som kresťan-katolík a vďačný Bohu.
Hore
 Profil  
 
 

od 16.11.2006 13:42:16
napísal 22018 príspevkov
mneton píše:
Niektorí uvádzajú, že tá veľká úcta k žene v stredoveku vznikla vďaka vysokej úcte k Panne Márii. Asi to tak môže byť. Panna Mária je v Cirkvi vnímaná ako nová Eva. A ako so starou Evou ženstvo padlo, tak s Máriou zasa veľmi vysoko stúplo. Takže po tom ako sa usadilo kresťanstvo, začala sa i šíriť vysoká úcta k žene. A tak stredoveký kresťanský rytier si uctieval svoju dámu a bral ako povinnosť splniť i každý jej rozmar. Uctievať dámu (preukazovať jej úctu) a slúžiť jej. To bolo rozšírené hlavne medzi šľachtou a šírilo sa to i k ostatným. Kto chce, môže sa podobne ako ten rytier k svojej dáme správať, nie je to ani prikázané, ani zakázané...

A v kresťanskej biblii sa vlastne i priamo mužom odporúča, aby preukazovali ženám úctu:

"muži, žite s nimi vo vedomí, že sú slabšou ženskou nádobou a preukazujte im úctu..." (1Peter 3, 7)

Takže asi ťažko niečo namietať. Preukazovať ženám úctu je súčasťou kresťanstva.
Neviem, o com to tocite.
Ucim sa teraz s vnuckou on-line, maju aj dejepis.
Zrovna teraz preberali "rodinu".
A, cuduj sa svete, ucia ich, ze:
1. V Europe prevladal "krestansky" typ rodiny
2. Rozvody boli striktne zakazane
3. Muz mal rozhodujuce postavenie
4. Sobase dohadovali rodicia!

Kde tam niekto vidi "uctu k zene", to naozaj netusim ...

Ten Petrov vers prezentovat ako prejav UCTY k zene je vyslovena hanebnost !
Pretoze (s ohladom na historiu jeho vzniku a uplatnovania v zivote) sa ma citat takto:
"muži, žite s nimi vo vedomí, že sú slabšou ženskou nádobou a preukazujte im úctu..." (1Peter 3, 7)

Je to nieco podobneho, ako moze mat clovek "v ucte" svojho psa.
Je to sice verny priatel a mam ho naozaj rad, ale predsa len - "je to nizsia bytost" !
_________________
"Pre teba som ateista, pre boha som lojálna opozícia." (Woody Allen)
Hore
 Profil  
 
 
Obrázok užívateľa

od 15.11.2009 22:29:16
napísal 4839 príspevkov
Začal sami tento rok páčiť svätý Valentín. V ten deň sa dali do pohybu niektoré vzťahy v mojom okolí správnym smerom. Svätý Valentín v tom mal prsty. Vďaka Bohu
Hore
 Profil  
 
 
Obrázok užívateľa

od 24.11.2009 0:52:31
napísal 18725 príspevkov
Bydlisko: Bratislava
Citácia:
niektoré vzťahy v mojom okolí správnym smerom
ako vies ktory smer je ten spravny? ;)
Hore
 Profil  
 
 

od 16.11.2006 13:42:16
napísal 22018 príspevkov
misojogi píše:
Citácia:
niektoré vzťahy v mojom okolí správnym smerom
ako vies ktory smer je ten spravny? ;)
Ako Ty "vies", ze vyznavas praveho Boha ? ;)
_________________
"Pre teba som ateista, pre boha som lojálna opozícia." (Woody Allen)
Hore
 Profil  
 
 
Obrázok užívateľa

od 24.11.2009 0:52:31
napísal 18725 príspevkov
Bydlisko: Bratislava
to bola recnicka otazka na tetu
predpokladam, ze to myslela tak ze ze spravny smer je k uzavretiu manzelstva
otazkou som naznacil polemiku s tymto pohladom ...
Hore
 Profil  
 
 

od 29.01.2021 16:37:53
napísal 52 príspevkov
Legionar,

o tom známom stredovekom kulte ženy sa isteže v nejakom základnom dejepise asi nedočítaš. Sú to však dosť známe veci. Že o nich nevieš je tvoj problém, ja som však o tom všeličo čítal.

Spoločnosť je pravdaže patriarchálna ale s vysokou úctou k dáme.
Haha, preukazovať úctu psovi som ešte v živote nevidel... Žeby sa mu v bežnom živote niekto klaňal, skladal poklony... :)
Ženy sú fyzicky slabšie – slabšia nádoba. Väčšina žien je slabšia než muži, to je proste reálny fakt. Vidieť z toho citátu nejakého psa, si už žiada pekne bláznivú dávku fantázie. :D

Ako teda skutočne vidíme, v Novom Zákone sa káže preukazovať ženám úctu. Taká je pravda. Hanebnsť by len bola nevidieť to:

" muži, žite s nimi vo vedomí, že sú slabšou ženskou nádoboua a preukazujte im úctu..." (1Peter 3, 7)

A tiež i to napomenutie, aby sme mali vedomie, že sú slabšie, nás ešte navyše podnecuje k ďalšej vyššej ohľaduplnosti. Napr. sa v kresťanskej kultúre rozšíril i názor, že dobrý rytier a gentleman nikdy neudrie dámu, ani vtedy nie, keď ona jeho udrie. Lebo je si vedomí, že ona je slabšia, krehkejšia...

I takáto úcta k žene vznikla v kresťanských krajinách...

V kresťanskej biblii môžeme dokonca vypozorovať, že muž a žena majú nad sebou vzájomnú moc. Takže i žena má nad mužom určitú moc (napr. v sexualite):

"... muž nemá moc nad svojím telom, ale žena." (1 Kor 7, 4)
_________________
Som kresťan-katolík a vďačný Bohu.
Hore
 Profil  
 
 

od 29.01.2021 16:37:53
napísal 52 príspevkov
legionar,
Citácia:
4. Sobase dohadovali rodicia!
No také jednostranné to veru až tak nebolo. Stredovek bol pestrý a dialo sa všeličo. Obzvlášť u vysokej šľachty síce často rozhodoval o sobáši mladého muža a ženy niekto iný, ale ani u nich to nebolo vždy až také zákonné pravidlo. Aj nejeden mladý šľachtic si svoju nastávajúcu vyberal čisto sám. A keď mu ju jej rodičia nechceli dať, tak si ju od nich niekedy proste i uniesol na svoj hrad. Hoci mu pri chytení pri čine hrozila smrť, riskol to. I takéto veci sa v stredoveku stávali.
_________________
Som kresťan-katolík a vďačný Bohu.
Hore
 Profil  
 
 

od 29.01.2021 16:37:53
napísal 52 príspevkov
legionar, prekvapuje ma tiež, že si o tom uctievaní dámy v kresťanskej stredovekej Európe nevedel. Myslel som, že to hádam vie každý dospelý Európan. A často nie len Európan. Je to jedinečnosť kresťanskej Európy. Dám tu teda niečo od jedného Afričana, ktorý i túto vec študoval na univerzite v Čechách, a i sám sa tým zaoberal:

Dáma

"Když si jako Afričan položíte otázku, co je ten pant, kolem kterého se otáčí celý systém evropských způsobů, není odpověď těžká. To, co Evropany odlišuje od všech ostatních kultur na světě, je role, která je přidělena ženě. Nebo by se možná spíš mělo říct: vynález „dámy".

Tento fakt je možná pro čtenáře natolik samozřejmý že dobře nechápe, proč na něj kladu takový důraz. Proto bych tu chtěl citovat jednoho německého filozofa, který si povšiml zvláštního postavení „dámy" v Evropě podobně jako já, jenže ho na rozdíl ode mě vnímal jako něco obzvlášť nepříjemného. Arthur Schopenhauer píše o evropském „zlořádu jménem dáma, kterému nejenže se směje celá Asie, ale kterému by se stejně tak smálo Řecko i Řím". –

„Pravá evropská dáma je bytost, jaká by vůbec neměla existovat. Přitom právě i staré a orientální národy pohlížely na ženské a rozpoznávaly jejich přiměřené postavení mnohem správněji než my, s naší starofrancouzskou galantností a nechutným uctíváním ženských, tímto vrcholným výkvětem křesťansko-germánské hlouposti."

Jak pádné měl ten velký starý mládenec důvody, aby si na takový vývoj tolik stěžoval, nemůže být předmětem našeho zkoumání, samotný fenomén ovšem uchopil přesně a stejně přesně pojmenoval i příčiny, které vedly ke vzniku „dámy", pokud je však pro vznik lidského typu, který ovlivnil celou civilizaci, vůbec možné takové příčiny zachytit způsobem, jako bychom popisovali chemický proces.

Rytíř stál před svou dámou v důstojné i nedůstojné pozici: na jednu stranu si nepřipadal být hoden, aby jí zavázal tkaničky, na druhou stranu mu projevovala svou přízeň - úsměv a dovolení, aby k její poctě psal básně a konal hrdinské činy, - což mu dodávalo pocitu vysoké vlastní hodnoty. Ironický odlesk, do kterého Cervantes o staletí později noří kouzlo trubadúrů, když popisuje lásku Dona Quijota k Dulcinee z Tobosa, jež možná existovala jen v jeho fantazii, není středověké realitě vůbec nijak vzdálený, tak jako bývá všednodennost jedné epochy často satirou té další. Možná to byl opravdu koncept bláznivých umělců, který vězel za vší tou milostnou poezií a službou a vzýváním vyvolené ženy, paní, dominy, dámy.

K těmto psychologickým a sociologickým stránkám se však přidávalo i náboženství. V raném středověku dosáhlo na Západě uctívání Panny Marie nového vrcholu - nebo spíš dosáhlo úrovně, na které bylo na Východě v Byzanci a také u nás v Etiopii už po mnoho staletí. Ortodoxní učení o neposkvrněném početí Panny Marie, podle nějž byla Marie po Adamovi a Evě první člověk bez dědičného hříchu, teď po překonání jistého odporu zvítězilo i na Západě. Podle knihy Genesis byl první člověk muž, který ovšem zažil pád do hříchu. První spasený, a tedy dokonalý člověk byla oproti tomu bezesporu žena. V Panně Marii se tak žena stala korunou lidstva. Marie nebyla bohyně, ale zcela a naprosto člověk, ovšem na nejvyšším stupni lidskosti; byla taková, jak si Bůh od samého začátku představoval člověka, nevyužila však lidské svobody k hříchu, a proto byla ještě vydařenější, ještě zářivější než Adam a Eva před zhřešením. Marie se stala dami-nou jako takovou; dostalo se jí oslovení jako šlechtické dámě v Itálii, „madonna", a vzniklo mnoho básní, v nichž za uctivě vzývanou konkrétní dámou bylo možno vytušit siluetu panenské matky boží. Tohle všechno jsou správná konstatování, která už se stala obecně platnou součástí kulturního povědomí. Stále ještě však nevysvětlují, proč křesťanská církev svým uctíváním Svaté panny dosáhla takového sociálního efektu, že z neposkvrněnosti a královské vznešenosti Marie dopadl silný paprsek světla na všechny ženy...

Ve všech společnostech na světě se především uctívá moc, německy Macht, a je jedno, jestli je založena na království, ekonomice nebo rodině. Toto uctívání moci má své pevné místo samozřejmě i v Evropě; co je ale opravdu evropské, to je uctívání mdlob, německy Olmmacht, tedy „bez-moc" v postavě dámy. Dáma je královnou svého okruhu, všechno se děje podle její přání, která nikdy nejsou rozkazy, všichni se snaží se jí zalíbit, dostává se jí všemožné pozornosti - ale ne proto, že je silná, nýbrž že je slabá.

Dáma je paradox, to má společné s těmi nejpůsobivějšími výroky v náboženství a filozofii: je panovnice a je slabá. Není možné zahnat myšlenku, že by tento protiklad nebyl myslitelný bez křesťanského pozadí.

Evropský společenský život je bez dámy sotva představitelný. Až do první světové války platily akce bez dam za druhořadé. Muži sice vždycky měli potřebu být jen mezi sebou, ale zatímco „divan", slavnostní shromáždění mužů u emira nebo šejka, znamenal vrchol muslimského společenského dění, byl večer bez dam, pánský večer, úlitbou infantilní stránce mužské duše.

Když se někam s sebou nedaly brát dámy, mělo se tím vyjádřit jisté pohrdání. Bez dam se nemohl uvést do chodu společenský rituál. Chyběl totiž jeho skutečný cíl: uctívání dámy.

Dáma je třídní ideál. Je to ušlechtilejší, vyšší bytost. Je vždy nevinná, vždy tak nějak ospravedlněná. Je krásná - a když krásná není, pak všemi svými pohyby a postoji, způsobem, jak mluví, jak se líčí, jak jí (tedy jeli téměř nic nejí), jak se obléká a jak myslí, zívá, kašle, usmívá se, projevuje o tolik vybroušenější formu, že jí právo na krásu stejně přísluší.

Dáma je jako syrové vejce. Musí být ochraňována před nebezpečím ze všech myslitelných stran. Muž většinou chodí po její levici, smí-li ji provázet, neboť na levé straně kdysi nosíval svůj galantní kord - „Ty meči po mé levé paži / co se mi lesk tvůj říci snaží?" -, a to zřejmě zůstane navěky nezapomenuto. Pokud ovšem po pravici dámy sviští dopravní ruch, kryje ji muž navzdory již neexistujícímu, kdysi vadícímu kordu, před obtížným ruchem z pravé strany. Provázejí-li dámu dva muži, berou ji doprostřed. V každém soukromém prostředí má dáma přednost v jakýchkoli myslitelných dveřích -kromě ve společnosti vládnoucího monarchy nebo vysokého preláta ale do hostinců, hotelů a obchodů vchází muž před ní, aby ji uchránil před případnými útrapami, které by ji tam mohly podkat. V autě patří dámě na zadních sedadlech to pravé (pokud sedí řidič vlevo); poté co za ní muž zavřel dveře vozu, oběhne auto a nastoupí na druhé straně. Když dáma vejde do místnosti, vstanou všichni přítomní muži... Dáma udává, kdy smí ostatní začít s jídlem, tím že vnoří lžíci do své polévky. Servíruje se jí jako první. Když má být bavena, nemluví se o obchodech, penězích ani o politice. Nikoho by ani nenapadlo ptát se jí na věk. Zato rozhoduje, zda se smí kouřit nebo ne; pokud její souhlas nepůsobí příliš rozhodně, zůstanou pouzdra na cigarety zavřená. Dámu je vlastně vždy třeba odvézt domů, neboť nebezpečí číhá všude, nebo aspoň doprovodit k jejímu vozu nebo na taxi. Seznam, co všechno je třeba v přítomnosti dámy nedělat, byl kdysi dlouhý: pískat, žvýkat tabák, kouřit dýmku...

Snad se smíme ještě jednou vrátit k náboženskému základu uctívání dámy: Je vidět, že dáma měla skutečně ztělesňovat nějaké nové, vyšší lidství, které se posléze v devatenáctém století s jeho velice měšťanským ražením asi vyjímalo trochu přecitlivěle. V předchozích staletích tomu tak ovšem vůbec nebylo; připomeňme si jen benátskou dámu šestnáctého století nebo anglickou dámu doby alžbětinské nebo svatou Terezu z Ávily či Madame de Pompadour. Působení dámy na muže bylo v každém případě nesmírně silné. Veškerá výchova muže se hlavně točila kolem toho, jak se má chovat vůči dámě.

Ale co dělala ona sama, jaká byla pravidla, kterými se měla řídit?
Nebude nám nic platné dál se vyhýbat této otázce. Samozřejmě existovalo sto a jedno pravidlo, co má a co nemá dáma činit. Jenže: Tato pravidla ještě zdaleka z ženy dámu nedělala. Dáma žádná pravidla nedodržovala, dáma spíš sama některá stanovila, ale pak jim přirozeně sama nepodléhala. Vlastně ani nemohla udělat chybu. Mohla páchat těžké hříchy, ale nepřestala být dámou. Jednoznačná porušení pravidel dokonce výslovně patřila k jejím privilegiím. Často tím vyvolávala rozhořčení, často narážela na vážný odpor, ale to neměnilo nic na tom, že byla dáma a že to každý věděl. Doba barokní, doba posledního rozkvětu dámy, je plná životopisů vzpurných, nezkrotných, anarchistických dam, které na každý pokus vnutit jim nějaký řád odpovídaly terorem, kterým donutily k rozpačitému ústupu i krále. I jako poddané zůstaly vládkyněmi říše, v níž všechno sloužilo jen k jejich uctívání...

Celé ženské pohlaví mělo z úcty k dámě velký prospěch: Ludvík XIV. povstával od tabule, když kolem procházela služebná, a zdravil ji smeknutím klobouku.

V této úvaze se stále znovu stává, že se o dámě mluví jednou v přítomném a jindy v minulém čase. Vypadá to, jako by nebylo zcela jasné, zda se dáma v naší přítomnosti ještě vyskytuje, nebo jestli už zapadla do minulosti. Ze všeho dosud řečeného je jasné, že takový ideál to ve dvacátém století nemohl mít snadné. V této éře byly k dámám nepřátelské vlastně všechny myslitelné společenské směry: komunismus a nacionálni socialismus, socialismus a diktatura všeho druhu, demokracie a kapitalismus, mládežnická hnutí různých desetiletí mezi velkými válkami i po nich, a především války samy, moderní pracovní civilizace, rovnost a emancipace ženy. To, že by měla být ochraňována a ctěna mužem, byla pro mnoho žen myšlenka přímo urážející.

Ale až jednoho dne zanikne i ta poslední dáma, bude vzpomínka na ni dál ovlivňovat estetické fluidum evropských způsobů - dokud vůbec bude existovat kulturně rozpoznatelná Evropa.

Dáma odpovídala starému feudálnímu konceptu hýčkání a krocení moci výchovou mocných, ne autoritě rozkolísané proměnlivými zákony. Vysoko nad pyramidou malých a velkých vazalů a koruny, nad lvy cenícími zuby, hrozivými orly a rozzuřenými divočáky se špičatými kly stála žena beze zbraní, zato s růží a kapesníčkem. Ona byla pravým zázrakem evropské kultury a člověk se možná musí narodit mimo Evropu, aby dokázal tento div skutečně ocenit."
_________________
Som kresťan-katolík a vďačný Bohu.
Hore
 Profil  
 
 

od 16.11.2006 13:42:16
napísal 22018 príspevkov
mneton píše:
legionar,
Citácia:
4. Sobase dohadovali rodicia!
No také jednostranné to veru až tak nebolo. Stredovek bol pestrý a dialo sa všeličo. Obzvlášť u vysokej šľachty síce často rozhodoval o sobáši mladého muža a ženy niekto iný, ale ani u nich to nebolo vždy až také zákonné pravidlo. Aj nejeden mladý šľachtic si svoju nastávajúcu vyberal čisto sám. A keď mu ju jej rodičia nechceli dať, tak si ju od nich niekedy proste i uniesol na svoj hrad. Hoci mu pri chytení pri čine hrozila smrť, riskol to. I takéto veci sa v stredoveku stávali.
Takze si vlastne potvrdil to, co som napisal. :)
AK im za to hrozila AZ smrt, TAK potom plati, ze vtedy to bolo tak, ze manzelstvo viac-menej urcovala dohoda rodicov.
U katolikov bolo POVINNOSTOU "pytat si rodicovske pozehnanie".
To pretrvava az dodnes.
A len nech by skusil niekto v tej dobe uzavriet sobas BEZ pozehnania ! :)
_________________
"Pre teba som ateista, pre boha som lojálna opozícia." (Woody Allen)
Hore
 Profil  
 
 

od 16.11.2006 13:42:16
napísal 22018 príspevkov
Davat za priklad Ludvika XIV. v spojitosti s uctievanim dam je tak trochu kontraproduktivne. :)
Zajdi si do Versailles, ukazu Ti, kde si vydrziaval celu koloniu "dam" ... :)
A aj Ti povedia, co konkretne na nich "uctieval" ... :roll:
_________________
"Pre teba som ateista, pre boha som lojálna opozícia." (Woody Allen)
Hore
 Profil  
 
Zobraziť príspevky z predchádzajúceho:  Zoradiť podľa  
 [ Príspevkov: 30 ]  Choď na stránku 1, 2  Ďalší

Obsah fóra » Náučné témy

Kto je on-line

Užívatelia prezerajúci fórum: Žiadny registrovaný užívateľ nie je prítomný a 1 hosť


Nemôžete zakladať nové témy v tomto fóre
Nemôžete odpovedať na témy v tomto fóre
Nemôžete upravovať svoje príspevky v tomto fóre
Nemôžete mazať svoje príspevky v tomto fóre
Nemôžete zasielať súbory v tomto fóre

Skočiť na:  
Powered by phpBB® Forum Software © phpBB Group
Slovenský preklad:phpbb.sk.

Zobraziť štatistiku návštevnosti: