Areopág

kresťansko
katolícke
fórum

Všetkým návštevníkom nášho portálu požehnanie a radosť v Duchu Svätom od nášho Pána. Nech On sám je vaším svetlom a Jeho kríž i zmŕtvychvstanie svedectvom Božej moci vo vašich životoch.
Obsah fóra » Náučné témy


 [ Príspevkov: 18 ]  Choď na stránku 1, 2  Ďalší
Autor Správa
Poslať 12.09.2013 22:20:42   Pojem Posvatna Tradicia
 
Obrázok užívateľa

od 23.11.2009 23:52:31
napísal 10972 príspevkov
Bydlisko: Bratislava
Chceme-li studovat Nový zákon, musíme mít stále na mysli základní součást židovské víry: přesvědčení, že v zapsaných slovech svatých knih se zjevuje člověku Bůh. Z tohoto elementárního přesvědčení judaismu vycházeli první křesťané, když začínali šířit radostnou zvěst o Ježíši Kristu a své svědectví zapisovat pro ostatní.
Tato kniha vypráví o tom, jak první křesťané postupně přecházeli od ústního sdělení k písemnému a tak dali vznik Novému zákonu.

Nový zákon, stejné jako jeho předchůdce Starý zákon, je zapsaná zkušenost, sdílená určitou skupinou lidí. Jako Starý zákon vznikl v průběhu historie izraelského národa, vznikl Nový zákon v průběhu společného života prvních křesťanů v křesťanských obcích.
Z toho můžeme vyvodit náš první závěr:
Prvotní církev dala podnět k vytvoření Nového zákona; Nový zákon nebyl podnětem k vytvoření prvotní církve.
Někteří křesťané se dnes domnívají, že první křesťané čekali, až bude napsán Nový zákon, a pak teprve začali šířit evangelium.

Ve skutečnosti věřící zvěstovali evangelium mnohem dříve, než se objevil jakýkoli psaný dokument.
Proto se nemůžeme vracet k "čistě biblickému křesťanství", jak to někteří lidé nazývají, protože křesťanství nevzniklo jako reakce na knihu.
První křesťané reagovali na osobu.
Teprve po určité době, v níž společně přemýšleli o svém vztahu k této osobě, napsali to, čemu dnes říkáme Nový zákon.

Později uvidíme, že autoři Nového zákona měli své důvody k jeho napsání. A těmto důvodům se musíme snažit porozumět z jejich hlediska. Chceme-li dobře
porozumět textům, které napsali, [u]nemůžeme do nich předem vnášet názory
člověka 20. století na to, co jimi jejich autoři chtěli říct.[/u]
Hore
 Profil  
 
Poslať 12.09.2013 22:27:23   Re: Pojem Posvatna Tradicia
 
Obrázok užívateľa

od 23.11.2009 23:52:31
napísal 10972 príspevkov
Bydlisko: Bratislava
OSOBA V POZADÍ NOVÉHO ZÁKONA
Co vedlo první křesťany k tomu, že napsali Nový zákon? Nejdříve musíme
odpovědět na jinou, mnohem podstatnější otázku: Co vedlo první křesťany k tomu,
aby šířili radostnou zvěst o Ježíši Kristu?
V hlubokém zmatku a chaosu, charakteristickém pro Palestinu v prvním století
začala najednou skupina lidí prohlašovat, že Ježíš Nazaretský je Mesiáš a Pán. V
jejich životě se událo cosi dramatického, převratného a trvalého. Prožili velikou
proměnu někteří později řekli, že se stali novým stvořením: "Kdo je v Kristu, je nové
stvoření" (2. Korintským 5,17).
Každý pokus porozumět, proč byl napsán Nový zákon, musí vycházet z této
prvotní otřásající a převratné změny ve vědomí prvních věřících. Díky tomu, že u
nich nastala tato změna vědomí (metanoia, chceme-li použít řecké slovo), nemohli
první křesťané odolat, aby nesdělovali druhým, že našli nový život v Kristu.
Svědectví o nové zkušenosti s Ježíšem jako Pánem tvořilo základ jejich ústní zvěsti a
totéž svědectví o Ježíši začali potom také postupně zapisovat.
Uvažujeme-li o tom, proč začali své svědectví zapisovat, objevuje se tu několik
důvodů. Za prvé: určitou roli zde hrála obyčejná lidská touha zachovat některá
důležitá fakta, než budou zapomenuta. Za druhé: jak se k věřícím připojovalo stále
více lidí, narůstala potřeba mít písemný záznam učení o Ježíši.
Avšak základním důvodem prvních křesťanských autorů bylo ukázat druhým
Ježíše takového, jakého ho znali oni sami. Takže v centru jejich textů nebyl ani tak
soubor faktů nebo dogmat - ale osoba. Doufali, že svými texty pomohou druhým, aby
si také vytvořili vztah k této osobě: k Ježíši Kristu.
Proto nemůžeme porozumět Novému zákonu, pokud k němu nebudeme
přistupovat jednak jako ke knize o Ježíši a jednak jako ke knize o vývoji vztahu
prvních křesťanů k Ježíši. Z tohoto důvodu se na následujících stranách pokusíme
vcítit do věřících prvního století a pochopit, jak byli stále více přitahováni Ježíšovou
osobou a jak se postupně prohluboval jejich vztah k němu.

Začneme náš příběh tím, že si položíme základní otázku, která zneklidňovala první
věřící: "Kdo je Ježíš Nazaretský?"

STADIUM PRVNÍ: OKOUZLENÍ
Co poprvé přimělo značné množství lidí, aby si položili otázku: "Kdo je Ježíš
Nazaretský?"
Z evangelií víme, že Ježíše hledalo mnoho lidí a že výrazně ovlivnil životy
mnohých ještě za svého života na zemi. Avšak ve skutečnosti byla Ježíšova mise
neúspěšná, dokud nezemřel. V den jeho ukřižování ho všichni kromě několika
oddaných žen a jednoho muže opustili (viz Jan 19,25-26).
Na Kalvárii bylo jen málo těch, kteří viděli v Ježíšově ztrhaném a zmučeném těle
svého Spasitele a Pána. Toho dne byli diváci onoho krutého představení přesvědčeni,
že vidí poraženého zločince, nikoli vítězného Pána.

Teprve Ježíšovo vzkříšení a svědectví prvních věřících o něm bylo podnětem pro
vznik čtyř evangelií a dalších novozákonních textů. Bez tohoto prvního stadia - této
konfrontace prvních věřících se zmrtvýchvstalým Pánem slávy - by se nic nestalo.

Novozákonní knihou, která popisuje, jak se první skupina věřících poprvé
přesvědčila o tom, že Ježíš je Pán, a jak o tom začali vydávat svědectví druhým, jsou
Skutky apoštolské.

Jakmile prvotní církev poznala, že Ježíš je Mesiáš a Pán, chtěla se toho o něm
dozvědět co nejvíc. Evangelia Matoušovo, Markovo a Lukášovo - první soubor knih,
kterými se budeme zabývat v souvislosti s tímto druhým stadiem vývoje - odpovídají
na otázky, které si bude přirozeně klást každý, kdo si Ježíše zamiluje: Kde se Ježíš
narodil? .Kde vyrůstal? Co kdy řekl nebo udělal? (Jak uvidíme ve druhé kapitole, tato
evangelia nejsou pouhými životopisy, zabývají se hlubšími otázkami než pouhou
statistikou Ježíšova života. Přesto však impulsem pro jejich napsání byla přirozená
lidská zvědavost dozvědět se o Ježíši co nejvíc.)
Další knihy tohoto druhého stadia novozákonního vývoje jsou 1. a 2.
Tesalonickým, 1. a 2. Timoteovi, Titovi, 1. a 2. Korintským, Galatským, Římanům,
Filipským, Filomenovi, List Jakubův, l. a 2. list Petrův a List Judův. Tyto texty
zahrnují podobná témata jako Matouš, Marek a Lukáš, ale pojednávají o nich jiným
způsobem. Zatímco evangelia kladou důraz na samotný fakt, že Ježíšovo učení je
třeba uskutečňovat v každodenním životě člověka, ostatní jmenované texty se
soustřeďují spíše na to, jak.
Například evangelista Lukáš uvádí Ježíšova slova: "Kdo chce jít za mnou, zapři
sám sebe, nes každého dne svůj kříž a následuj mne" (9,23). Lukáš uvádí také mnoho
příkladů, kdy Ježíš zapřel sám sebe na své cestě ke kříži. Avšak učedník žijící 30 let
po Ježíšově smrti se ocitá v mnoha nových situacích, které ho nutí ptát se: "Jak se
mám zachovat podle Ježíšova učení o zapření sebe sama právě v této situaci?"
První křesťané si nejprve Ježíše zamilovali a potom se ho snažili lépe poznat a
pochopit, přijmout jeho hodnoty a řídit se jimi ve svém vlastním životě. A to je právě
okamžik, kdy se mnozí zamilovaní rozcházejí. Nejsou ochotni vzdát se některých
svých potřeb a návyků, aby mohli přijmout hodnoty svého milovaného.
Autoři druhého stadia - stadia poznávání - se snažili vést věřící od pouhého
okouzlení Ježíšem k hlubšímu poznání a přijetí Ježíše do jejich vlastního života.
Hore
 Profil  
 
Poslať 12.09.2013 22:28:28   Re: Pojem Posvatna Tradicia
 
Obrázok užívateľa

od 23.11.2009 23:52:31
napísal 10972 príspevkov
Bydlisko: Bratislava
Avšak existuje ještě třetí stadium, ještě hlubší rovina vztahu ke Kristu. Na této úrovni
věřící nejen dobře zná svého Pána, ale zároveň se s ním ztotožňuje.

STADIUM TŘETÍ: ZTOTOŽNĚNÍ
Autoři třetího stadia vývoje Nového zákona - stadia ztotožnění se s Ježíšem -
pokročili daleko za pouhé okouzlení a hlubší poznání. Svou hlubokou znalost Ježíše
vyjadřují tak, že máme místy pocit, jako by to psal sám Ježíš.

Třetí stadium vývoje je zachyceno ve dvou různých souborech novozákonních
textů: jeden tvoří listy Efezským, Koloským a Židům, druhý Janovo evangelium,
Janovy listy a Zjevení. (Zjevení lze ve skutečnosti těžko přiřadit ke kterémukoli
novozákonnímu textu. Pro naše účely ho budeme posuzovat společně s ostatními
texty spojenými se jménem apoštola Jana a při tom upozorníme na jeho výjimečnost.)
Začněme tedy naše putování po jednotlivých stadiích vývoje Nového zákona
Hore
 Profil  
 
Poslať 12.09.2013 22:30:33   Re: Pojem Posvatna Tradicia
 
Obrázok užívateľa

od 23.11.2009 23:52:31
napísal 10972 príspevkov
Bydlisko: Bratislava
můžeme obrátit k textu Nového zákona, který věnuje zvláštní pozornost právě otázce,
kterou si klade náš zmatený Žid: "Kdo je Ježíš Nazaretský?" Záznam o tom, jak
prvotní církev uvažovala o osobnosti Ježíše Nazaretského nacházíme ve Skutcích
apoštolských.
To neznamená, že by Skutky byly nejstarším textem Nového zákona. Několik
Pavlových listů bylo napsáno už tři desítky let před nimi. Například Pavlův první list
Tesalonickým byl napsán někdy kolem roku 51, zatím co Skutky dopsal evangelista
Lukáš až kolem roku 85.
Skutky však začínáme proto, že právě v nich je zaznamenáno, jak prvotní církev
začínala chápat a vysvětlovat Ježíšovu osobnost. Tyto první záznamy jsou v literatuře
označovány jako "prvotní kérygma". (Řecké slovo kérygma znamená "zvěst",
"kázání".)
Prvotní kérygma vzniklo spontánně z lásky, kterou první učedníci cítili k Ježíši.
Jak rostla postupně jejich láska k němu, tak přirozeně rostla i touha vykládat o něm
druhým, podobně jako když se člověk zamiluje, touží všude vykládat o svém
milovaném. Prvotní kérygma je tedy jádrem prvotního stadia vývoje Nového zákona
- stadia okouzlení.
Když psal Lukáš Skutky, měl k dispozici spoustu zdrojů tohoto prvotního
kérygmatu - například ústní svědectví nebo první psané záznamy o působení Ježíše.
K těmto zdrojům prvotního kérygmatu zřejmě doplnil své cestovní poznámky z
putování s apoštolem Pavlem. Lukáš potřeboval při psaní Skutků také pomoc očitých
svědků, protože on sám na vlastní oči působení Ježíše neviděl.
Hore
 Profil  
 
Poslať 12.09.2013 22:35:18   Re: Pojem Posvatna Tradicia
 
Obrázok užívateľa

od 23.11.2009 23:52:31
napísal 10972 príspevkov
Bydlisko: Bratislava
Ve svém díle Lidé smlouvy jsem se zmínil o různých pramenech, které byly
zapracovány do Starého zákona. Mnohé z toho, co jsem tam řekl, platí i zde, i když
prameny použité autory Starého a Nového zákona jsou pochopitelně odlišné.
Podobně jako autoři Starého zákona ani autoři Nového zákona, včetně Lukáše,
neuměli stenografovat a to znamená, že nemohli zaznamenat slovo od slova všechno,
co kde zaslechli nebo uviděli. A také samozřejmě nemohli být přítomni u každé
události či příhody, o které psali. Byli tedy závislí na pramenech. .
Někteří lidé jim ústně sdělovali události z Ježíšova života, které viděli nebo o
nichž slyšeli; jiní jim předávali útržky zápisů o Ježíši, které měli doma. Pro naše
účely můžeme tedy pramen definovat jako předem existující informaci o Ježíši - ústní
nebo písemnou - kterou použili autoři Nového zákona při psaní svých textů.
Proto když čteme Nový zákon, čteme směs materiálu původního a převzatého.
Příkladem textu založeného na původním materiálu je Pavlovo líčení prvních let jeho
apoštolátu, Galatským 1,11-2,14. Zde zapsal Pavel pouze to, co si zapamatoval z
popisovaných událostí a žádné jiné prameny nepoužil.
Evidentním příkladem převzatého materiálu je 1. Korintským 15,1-11. Zde Pavel
píše Korintským, jak se Ježíš ukázal různým lidem po vzkříšení. V 15,3.6 Pavel říká:
"Odevzdal jsem vám především, co jsem sám přijal," že Ježíš "se ukázal více než pěti
stům bratří najednou..." (zdůraznil autor). Jinými slovy Pavel neviděl na vlastní oči,
jak se Ježíš objevil před 500 bratry. Slyšel o tom od někoho až později a zapsal tuto
informaci
ve svém prvním listu Korintským. V této pasáži tedy Pavel nepochybně
vycházel z předem existujícího pramene, aby mohl předat tuto zprávu dál.
Není vždy tak jednoduché rozpoznat, které části Nového zákona jsou původní a
které jsou založeny na převzatých pramenech. Biblisté vedou o tomto problému
vleklé diskuse, aniž by dospěli k jednoznačnému závěru.
Hore
 Profil  
 
Poslať 12.09.2013 22:38:22   Re: Pojem Posvatna Tradicia
 
Obrázok užívateľa

od 23.11.2009 23:52:31
napísal 10972 príspevkov
Bydlisko: Bratislava
VZNIK EVANGELIA
Představte si na okamžik, že jste tou starou pradlenou, která vystupovala v našem
úvodním příběhu. Dále si představte, že brzy zjistíte, kdo byl ten "cizinec" na břehu,
že to byl Ježíš Nazaretský, jehož mnozí Židé pokládají za Mesiáše. Slyšeli jste, že byl
v Jeruzalémě ukřižován a, jak povídal jeden putující kazatel, Bůh ho vzkřísil z
mrtvých. Tyto zprávy vás tak zaujmou, že vyhledáte skupinku lidí ve vaší vsi, kteří si
říkají Ježíšovi následovníci.
Povídáte si společně o dvou bratrech z vaší vesnice, kteří Ježíše doprovázeli.
Jednoho večera začnete nesměle vyprávět příhodu, které jste byli svědky na břehu
jezera, a k vašemu překvapení to posluchače zaujme. Jeden muž povídá: "Představte
si to! A to se stalo tady v naší vesnici!" Nějaká žena řekne: "To si musíme
zapamatovat - na to nesmíme zapomenout. Vždycky mě vrtalo hlavou, jak se ti dva
setkali s Kristem!" Váš příběh koluje po vesnici od úst k ústům a lidé si ho vyprávějí
pořád dokola.
Vy, obyčejná pradlena, se nyní stáváte jedním z prvních křesťanských
"zvěstovatelů" nebo také "šiřitelů evangelia". Slovo evangelium znamená prostě
"dobrá zpráva" nebo "radostná zvěst". Svým malým příspěvkem k šíření radostné
zvěsti o Ježíši jste se stali součástí širšího procesu šíření této zvěsti v Palestině, Sýrii,
Řecku, Itálii a postupně po celém světě.
Vaše malá epizoda z Ježíšova života si nachází cestu až do rukopisu. O pár let
později posunou někteří zvěstovatelé proces šíření evangelia o kus dál tím, že příběhy
podobné tomu vašemu zapíšou a své rukopisy nazvou přiléhavě Evangelia. Tito
autoři evangelií pochopitelně nezaznamenají váš příběh přesně tak, jak jste ho
vyprávěli, protože mu dají nový smysl, o němž se vám ani nesnilo. Váš příspěvek k
"evangeliu Ježíše Krista" však našel své uplatnění. (Podívejte se například, jak
vypadá "váš příběh" u Matouše 4,18-20.)
Naše smyšlené vyprávění o tom, jak vznikla a byla zapsána jedna malá část
evangelií, není podle všeho daleko od pravdy. Abychom však správně chápali
evangelia a jejich skutečný význam, musíme si uvědomit, že na jejich vzniku se
podílelo mnoho podobných ústně tradovaných příběhů.
Evangelia nevznikala tak, že by se jednoho dne Matouš nebo některý z dalších
autorů posadil a zapsal události z Ježíšova života v jakémsi vytržení, jako by mu je
diktoval Bůh z nebe.
Matouš se spoléhal na Boha, to je pravda, ale také se spoléhal
na ostatní věřící kolem něho, že mu pomohou evangelium napsat. Konečný výsledek
je tedy dílem trojího partnerství: Matouše, obce věřících a Ducha svatého. Pokud
nepřipustíme, že je zde vliv všech těchto tří partnerů, bude naše představa o
evangeliu zkreslená.
Hore
 Profil  
 
Poslať 12.09.2013 22:51:17   Re: Pojem Posvatna Tradicia
 
Obrázok užívateľa

od 23.11.2009 23:52:31
napísal 10972 príspevkov
Bydlisko: Bratislava
Takže co budeme dělat? Budeme sedět jako v divadle a čekat na poslední
dějství tohoto dramatu nebo vstoupíme sami do děje? Jsme diváky nebo účastníky?
Naše odpověď na tuto otázku napoví hodně o tom, jak se díváme na Nový zákon (i na
celou bibli).

KŘESŤANSTVÍ JAKO DIVÁCKÝ SPORT?
Díváme-li se na bibli jako na knihu seslanou od Boha "shůry" nám "tady dole" na
zemi, potom máme tendenci vidět Boží slovo obsažené v Písmu jako něco
neměnného, přicházejícího odněkud, kam můžeme vstoupit až po smrti. Díky tomuto
pohledu se náš vztah k Bohu uskutečňuje pouze v knize, aniž bychom vstoupili do
světa, v němž je ta kniha zakotvena. Bible se tak stává cílem sama o sobě a náš život
jako křesťanů je trvale podřízen službě bibli, namísto službě Božímu lidu a světu.

Ve svých biblických hodinách někdy rozvířím hladinu, když řeknu svým
studentům, že jako zastánci fundamentalistického pohledu na bibli se patrně dostanou
do nebe, kde se budou všichni klanět před třicetimetrovým památníkem knihy
označeným "Bible svatá". (Když se přestanou smát, dodám: "Nebo byste dali
přednost nebi, kde by místo památníku bible stála kopie baziliky sv. Petra?" To
donutí k zamyšlení mé katolické posluchače.) Jde o to, že jsme povoláni, abychom
sloužili .živému Bohu, nikoli knize (nebo, což je stejně špatné, nějaké instituci).

Jestliže se však díváme na věc z perspektivy, z níž jsem psal tuto knihu (příběh
lásky v Novém zákoně), potom si uvědomíme, že Bůh nám dal své zjevené slovo ne
"shůry", ale když byl mezi námi, tady, kde je království Boží (L 17,21). A od chvíle,
kdy se Bůh rozhodl, že se nám zjeví prostřednictvím lidských autorů
Písma a že sám přijde mezi nás, žije zde mezi námi dodnes - v bibli a ve svém
lidu.
A proto bible není jenom svatá kniha, je to zároveň kniha, která nám pomáhá žít
na tomto světě. Písmo není cílem samo o sobě, ale prostředkem k cíli - prostředkem, s
jehož pomocí můžeme změnit své vědomí na vědomí Kristovo, abychom dokázali
budovat Boží království na zemi podle Kristovy vůle.
Hore
 Profil  
 
Poslať 12.09.2013 23:02:53   Re: Pojem Posvatna Tradicia
 
Obrázok užívateľa

od 23.11.2009 23:52:31
napísal 10972 príspevkov
Bydlisko: Bratislava
PŘEDMLUVA
Když jsem byl malý, nechávali moji zbožní katoličtí rodiče ležet velkou rodinnou
bibli v rohu našeho obývacího pokoje. Byla tam pořád a my děti jsme mohly otáčet
její stránky, kdykoli se nám zachtělo. Nikdo nás k tomu nikdy nenutil, a přesto jsme
si v ní čas od času listovali a dívali jsme se na lesklé obrázky Daniela v jámě lvové
nebo dlouhovlasého Samsona, jak se chystá strhnout pilíře pelištejského chrámu.
Žasnul jsem v duchu nad tím množstvím informací vměstnaných do tohoto
jediného svazku a zároveň jsem obdivoval, jak moudrý musí být náš farář, když
dokáže chápat takovou tajemnou knihu. Nikdy mě ani ve snu nenapadlo, že jednoho
dne budu schopen rozumět bibli i já sám. Pochopitelně jsem také ani nepomyslel na
to, že bych někdy mohl učit v biblických kursech nebo na toto téma napsat knihu.
U nás doma, podobně jako zřejmě ve většina katolických rodin před druhým
vatikánským koncilem, jsme se o tom, co je napsáno v bibli, dozvídali hlavně ze
čtení při nedělní mši. Některým lidem to docela stačilo. Dodnes se divím, kolik se
toho moji rodiče z bible dozvěděli pouze tím, že ji slyšeli předčítat, sami ji totiž četli
jen velmi zřídka. To, že byli schopni načerpat poselství Písma a řídit se jím tak
samozřejmě ve svém každodenním životě, mi dokazovalo, že ten starý způsob konání
věcí fungoval - přinejmenším alespoň pro některé staré katolíky.
Hore
 Profil  
 
Poslať 12.09.2013 23:04:03   Re: Pojem Posvatna Tradicia
 
Obrázok užívateľa

od 23.11.2009 23:52:31
napísal 10972 príspevkov
Bydlisko: Bratislava
Když jsem jednoho dne hledal
řešení svých duchovních problémů na policích jednoho velkého knihkupectví v
Atlantě přesycen stovkami knih o "vnitřním osvícení", které jsem již prostudoval,
najednou jsem si uvědomil, že jsem vlastně ještě nikdy nečetl bibli. Vzal jsem tedy
jednu z police, namátkou jsem ji otevřel a četl "království Boží je mezi vámi" (L
17,21). Sám jsem už předtím došel k témuž závěru, a tak jsem byl zvědav, co ještě
bible na toto téma říká. Zvědavost mě tehdy přiměla, že jsem si koupil svou první
bibli.
Ten první víkend - od pátku odpoledne do pondělí dvou hodin ráno - jsem přečetl
bibli od "Na počátku stvořil Bůh..." až k "přijď Pane Ježíši', aniž bych vynechal
jediné slovo. Toho léta jsem přečetl celou bibli ještě dvakrát po částech od začátku až
do konce. V září jsem se cítil jako slepec, který celý den přenášel krumpáč a lopatu v
bohatém diamantovém dole: věděl jsem, že jsem objevil něco důležitého, ale nevěděl
jsem, co to je. Uvědomil jsem si, že potřebuji pomoc.
Brzy jsem zjistil, že o bibli toho bylo napsáno víc než o kterémkoli jiném tématu,
a snažil jsem se toho přečíst co nejvíc. Postupně jsem začínal vnímat obrysy biblické
krajiny. Potom jsem přečetl všechny anglické verze Písma a rozhodl jsem se aspoň na
určitou dobu pro Jeruzalémskou bibli. Nakonec jsem vyhledával a objevoval znalce a
vykladače bible a pronásledoval jsem je v posluchárnách, seminářích a klášterech,
dokud jsem nedostal odpovědi na své otázky. Zjistil jsem, že čím více jsem se
dozvěděl, tím nesmírnější mi moje téma připadalo, ale začínal jsem si už aspoň
definovat hranice svého tápání.
Nyní je to už devět let, co začalo toto moje dobrodružství, a já zjišťuji, že Písmo je
pro mne stále se prohlubující jeskyně pokladů. Jednoho večera docela nedávno na
konci jednoho biblického kursu pro dospělé, v němž učím, mi poslední z dlouhého
zástupu vděčných studentů řekla: "Měl byste napsat knihu o bibli pro lidi, jako jsme
my."
"Děláte si legraci?" zeptal jsem se jí. "Myslíte si, že přinutíte katolíky, aby brali
vážně, co nějaký laik napíše o bibli? Je dost těžké je přimět, aby si přečetli aspoň to,
co píšou kněží a jeptišky!"
Ta dáma odmítla moji napůl sarkastickou a napůl skeptickou odpověď a trvala na
svém.
"Stejně byste to měl zkusit," řekla. "To je poprvé v mém životě, kdy jsem
skutečně pochopila, co je v bibli napsáno. A vy jste mi to dokázal odhalit."
Abych to zkrátil, několik podobných poznámek mých bývalých studentů mě v
následujících týdnech přesvědčilo. Vzal jsem pero a papír a vy si nyní můžete přečíst
(a doufám, že budete pokračovat ve čtení), co z toho vzniklo.
Mým cílem při psaní této knihy bylo umožnit hlubší poznání bible běžnému
katolíkovi - takovému, který nemá čas nebo potřebné vzdělání, aby četl zdlouhavá
akademická pojednání. (Doufám však, že sestry a bratři protestanti do knížky také
nahlédnou, když ne z jiného důvodu, tak aspoň proto, aby se přesvědčili, že my
katolíci konečně bereme čtení bible vážně!)
Hore
 Profil  
 
Poslať 12.09.2013 23:05:35   Re: Pojem Posvatna Tradicia
 
Obrázok užívateľa

od 23.11.2009 23:52:31
napísal 10972 príspevkov
Bydlisko: Bratislava
sled událostí, které začaly útěkem Izraelců z Egypta a pokračovaly jejich
zázračným přechodem přes Rákosové moře (Rudé moře) a uzavření smlouvy s
Hospodinem na hoře Sinaj.
Bylo by nepřesné tvrdit, že izraelské dějiny v pravém slova smyslu existovaly už
před Exodem. Staré příběhy patriarchů zaznamenané v Genesis jsou spíše prehistorie.
(Proto začneme náš výklad událostí Exodu popsanou ve stejnojmenné biblické knize,
nikoli knihou Genesis.)
Tyto příběhy sice byly založeny na skutečných historických osobnostech a
událostech, avšak neměly pro vznik Starého zákona žádný význam, dokud
neexistoval národ, který by o nich mohl přemýšlet a určit jejich hodnotu pro další
vývoj života pospolitosti.
Následující příklad by snad mohl tuto abstraktní myšlenku objasnit. V době
Abrahamově, asi 1 800 př. n. 1., žilo v téže oblasti mnoho nomádských kmenů
podobných kmenu Abrahamovu. A přece o jejich historii nevíme téměř nic. Proč?
Prostě proto, že těmto ostatním kmenům se nepřihodilo nic dostatečně významného,
co by je stmelilo v jeden celek spojený společným vědomím vlastní minulosti.
Tyto ostatní kmeny prostě vymřely, byly poraženy a asimilovány nebo jinak
sloučeny s jinými. O mnoho let později už nikoho ani nenapadlo, že by měl zapsat
všechny ty staré příběhy z minulých dob, protože v té době už neexistovala
pospolitost, která by měla zájem si tyto minulé doby připomínat.
V případě Abrahamova kmene to však bylo jinak. Jeho kmen nevymřel. Naopak
vzkvétal a jeho potomci se nakonec zformovali v nový národ. To byl okamžik, kdy
pro ně začaly být předcházející příběhy o Abrahamovi důležité. Tehdy si
pravděpodobně řekli: "Zdá se, že něco takového se tady skutečně stalo. Raději
bychom měli ty staré příběhy o Abrahamovi a ostatních zapsat, než je zapomeneme."
Bylo důležité, aby určitá historická událost přivedla Abrahamovy potomky na
takovou úroveň vývoje, na níž si uvědomili, že potřebují zapsat dějiny svých předků.
A to byla událost Exodu. Právě proto, že Exodus měl takový urychlující vliv ve
vývoji izraelského národa, začínáme tuto knihu jím a ne Genezí.
Ještě jednu věc musíme nakonec připomenout. Týká se autorů různých
starozákonních knih, o nichž budeme mluvit. Protože psaní samo o sobě bylo v té
době ještě na mnohem primitivnější úrovni než dnes, řídili se i autoři starozákonních
knih jinými konvencemi než my dnes. Nebylo například zvykem texty podepisovat.
Proto známe jména autorů jen u několika málo starozákonních knih.
Také tehdy pochopitelně neexistovala autorská práva a nezáleželo na tom, co kdo
od koho opsal. Smyslem psaní bylo povznést život obce, nikoli glorifikovat jméno
autora nebo vydělávat si na živobytí, jak je tomu mnohdy dnes. Proto také často
zjišťujeme, že starozákonní knihy byl sestaveny z několika "pramenů" a nebyly
napsány pouze jedním autorem.
"Pramen" je, jednoduše řečeno, tradované vyprávění nebo příběh, týkající se
nějaké události nebo osoby, který starozákonní autor zapracoval do svého textu. Tyto
prameny byly ústní i písemné. Nejstarší prameny byly pochopitelně ústní. Postupně
byly v primitivní podobě zapisovány a začleňovány do písemných pramenů a
nakonec do jednotlivých starozákonních knih, jak je známe dnes.
Všechny prameny, které byly použity při psaní Starého zákona, neznáme, ale
známe některé z těch nejvýznamnějších. Protože, jak bylo již řečeno, se jména autorů
neužívala, badatelé museli jména pro jednotlivé prameny vymyslet sami. Při čtení
této knížky se setkáte se čtyřmi nejznámějšími z těchto pramenů a jejich běžnými
zkratkami: Jahvista (J), Elohista (E), Deuteronomista (D) a Kněžský (K) { Kněžský
pramen, který zde pro lepší srozumitelnost označujeme jako K, se v odborné
literatuře obvykle značí písmenem P (z německého priester). (Pozn. red.)} Na
jednom místě v knížce používám své zkratky pro dva méně známé prameny, které
nazývám "G" a "H". Další prameny mají běžné názvy jako třeba "Dějiny dvora krále
Davida", zmíněné v kapitole páté.
Hore
 Profil  
 
Poslať 12.09.2013 23:08:31   Re: Pojem Posvatna Tradicia
 
Obrázok užívateľa

od 23.11.2009 23:52:31
napísal 10972 príspevkov
Bydlisko: Bratislava
Pokud se s informací o pramenech setkáváte poprvé, možná si nedovedete přesně
představit, o co jde. Následující analogie vám snad trochu pomůže pochopit, jak
prameny přispěly ke konečné podobě Starého zákona, jak ho známe dnes.

Představte si, že jste byli pověřeni vašimi příbuznými, abyste napsali historii vaší
rodiny. Jak byste postupovali? Než byste se dali do psaní, pravděpodobně byste se
snažili posbírat co nejvíce různých útržků a úryvků informací. Povykládali byste si s
babičkou, která by vám vyprávěla příběhy ze svého dětství. Možná by si vzpomněla i
na příběhy z dětství její babičky, což by vás zavedlo už téměř 150 let do minulosti.
Dále byste nahlédli do starých deníků tetičky Alžběty a do dopisů strýce Jindřicha,
zejména do těch, které psal domů za druhé světové války. Možná byste použili i starý
recept do kapitoly o oblíbených rodinných jídlech. Nebo byste vyhledali výstřižky z
novin ve městě, kde se narodil váš dědeček.

Všechny tyto materiály jsou prameny. Některé z nich jsou ústní, jiné písemné.
A vy byste je nyní spojili dohromady a vytvořili z nich historii vaší rodiny. Možná
byste svou první verzi napsali rukou. Pak by přišel bratranec Eduard a přepsal by to
na stroji a přitom by opravil vaše gramatické chyby a syntax. A pak, jako vrchol toho
všeho, by se rozhodl bohatý strýček Bernard, že rukopis je pro rodinu tak cenný, že
ho nechá vytisknout a svázat v kůži. Dokonce by najal redaktora, který by dílo
upravil, jako by to byly profesionálně napsané dějiny.

Všimněte si té podstatné skutečnosti, že výchozím bodem konečného díla v
každém stadiu jeho vzniku byly původní prameny, které jste posbírali.
Starý zákon
byl napsán prakticky stejným způsobem.
A jako rodinná historie Bohem vyvoleného
lidu vděčí za svou existenci pramenům, na nichž je založen.

Doufám, že tato analogie vám pomůže při četbě následujících kapitol. Budeme
sledovat "rodinnou historii" Božího lidu a budeme se snažit identifikovat prameny,
které ji pomáhaly vytvořit. A co je nejdůležitější, budeme se snažit poznat Boha,
který povolal a povolává tuto rodinu ke spojení s ním.
Hore
 Profil  
 
Poslať 12.09.2013 23:09:37   Re: Pojem Posvatna Tradicia
 
Obrázok užívateľa

od 23.11.2009 23:52:31
napísal 10972 príspevkov
Bydlisko: Bratislava
Čím jste výjimečný? Nedovedete to vyjádřit slovy. Ty příběhy, ta stará vyprávění,
která se stále znovu opakují, vás činí součástí čehosi většího, vyššího,
významnějšího, než je tvrdá realita vašeho života jako faraónova otroka.
Podle těchto příběhů byl dokonce jeden muž, který žil mnohem dříve než v
dobách Izraele. Jmenoval se Abraham. Vypráví se o něm, že byl přítelem bohů, nebo
otce bohů, jediného boha, který vládne nad všemi ostatními.

Nedovedete si představit, jak je to možné. Copak není bůh farao? Krokodýli, býci,
vítr - copak to všechno nejsou bohové? Jak mohl ten Abraham, praotec izraelského
rodu, znát jediného boha? To je podivný příběh! A není snadné mu uvěřit tváří v tvář
tomu všemu, co víte a vidíte kolem sebe v Egyptě.

Vaši starší se bojí, že by ty staré příběhy mohly být zapomenuty. Vy sám tomu, o
čem příběhy vyprávějí, vlastně ani moc nerozumíte, a přesto je obdivujete, protože
jsou to jediné v celém Egyptě, co mohou Apiru pokládat za své vlastní. A přece byste
rád věděl, co všechny ty příběhy znamenají. Čím jste skutečně odlišní.

Jednoho dne se dozvídáte, co se stalo v jednom pracovním táboře o něco jižněji po
řece. Nějaký Apiru jménem Moše, který si získal náklonnost faraónovy dcery, napadl
a zabil Egypťana. Potom utekl do pouště na východ od Rákosového moře, do
midjánské země. Sem tam si ještě na tu příhodu vzpomenete, ale brzy to pustíte z
hlavy.

O několik let později se jednoho dne Moše vrátí z pouště. Ale už to není ten muž,
který před lety utekl z Egypta. Zestárl a také se změnil způsobem, který lze těžko
popsat. Vypráví úžasný, téměř neuvěřitelný příběh. Říká, že byl poslán, aby vyvedl
Izraelce z Egypta. Když se ho zeptáte, kdo ho poslal, odpovídá, že ho posílá Bůh. "A
jak se ten bůh jmenuje?" ptáte se. Moše odpovídá: "Ehje ašer ehje. JSEM, KTERÝ
JSEM je jeho jméno. JSEM mě poslal. On je Bůh Izraele a Bůh Abrahamův a pověřil
mě, abych vás vyvedl z Egypta a zavedl vás do vaší vlastní země, do země, kterou
vám dává Bůh, země, která oplývá mlékem a medem." {V mnoha příkladech v této
knížce používám smyšlené rozhovory, případně parafráze Písma, abych usnadnil
porozumění určité části textu. Je-li použit přesný citát, je doplněn poznámkou, na
kterém místě bible ho lze nalézt.}

Pokud se dokážete vžít do scény, kterou jste právě dočetli, potom jste správně
naladěni k četbě Starého zákona. Abychom dobře rozuměli knihám, kterým souhrnně
říkáme Starý zákon, musíme být schopni myslet a cítit trochu jako staří Izraelci, kteří
události zaznamenané ve Starém zákoně prožívali na vlastní kůži. Chcete-li tedy
Starému zákonu správně porozumět, musíte se v duchu stát alespoň částečně Židy.


Svět židovského obyvatelstva v době Mojžíšově se radikálně lišil od světa 20.
století. Budeme-li vnášet do této vzdálené doby naše myšlení, naše hodnoty a naše
naděje, potom poselství Starého zákona překroutíme. Starý zákon musíme číst očima
lidí, kteří v té době žili, nikoli našima vlastníma.
Musíme odložit naše představy o
Bohu, náboženství, morálce, spravedlnosti, času a "vědecké" pravdě. Když
přistupujeme ke Starému zákonu, musíme to všechno opustit, stejně jako musíme
opustit spoustu jiné přítěže člověka 20. století, kterou s sebou vláčíme. Musíme
umožnit lidem Starého zákona, aby byli sami sebou.
Hore
 Profil  
 
Poslať 12.09.2013 23:12:13   Re: Pojem Posvatna Tradicia
 
Obrázok užívateľa

od 23.11.2009 23:52:31
napísal 10972 príspevkov
Bydlisko: Bratislava
FUNDAMENTALISMUS A RACIONALISMUS
Existují dvě roviny poznání, o nichž se zmíníme, než se vydáme na pouť Exodem
a ostatními knihami Starého zákona.

1. Rovina vnějšího významu. První rovina poznání je rovina jednotlivých příběhů
samotných, jak se nám dochovaly. Tuto rovinu nazveme rovinou vnějšího významu.
Jsou to vlastní slova Písma, základní příběh o lidu, Bohu a o tom, co se stalo.
Například v Ex 14: vnímáme-li pouze slova v rovině vnějšího významu, čteme zde,
že Egypťané pronásledovali Izraelce k Rákosovému moři (v některých překladech
nazývanému také "Rudé moře"). Zde učinil Hospodin veliký zázrak: převedl Izraelce
bezpečně vodou a Egypťany přivedl do záhuby. V rovině vnějšího významu tedy
vidíme pronásledování nepřáteli, Hospodinův zázrak a únik nepřátelům.

2. Rovina vnitřního významu. Druhá rovina poznání Písma je rovina hlubšího
významu slov. Budeme ji nazývat rovinou vnitřního významu. Týká se záměru a cílů
osob, které tato slova psaly -jejich hodnot, soudů a názorů. Například ve scéně,
kterou jsme právě popsali: Chtěl autor pouze zapsat tuto událost nebo se snažil
čtenářům sdělit něco o tom, jaký měl Hospodin vztah ke svému lidu? Jak za chvíli
uvidíme, chtěl autor za sebou zanechat mnohem více, než pouhou kroniku událostí.
Snažil se vyjádřit svůj názor na to, co únik přes moře znamenal.

Abychom správně porozuměli Exodu a celému Starému zákonu, musíme
přistupovat k textu Písma z hlediska obou těchto rovin. Obě roviny často splývají, ale
v mnoha případech také ne. Často vyjadřuje autor svými slovy mnohem více, než je
zřejmé z běžného přečtení textu.

Někteří z těch, kdo studují Písmo, nečiní rozdíl mezi vnější a vnitřní rovinou
významu. Domnívají se, že celý význam textu je v základním významu slov samých.
V našem příkladu by chápali autora popisované události jako pouhého pasivního
pozorovatele, který zapsal, co viděl, aniž by chtěl do vyprávění vložit svůj vlastní
názor. Tento filozofický proud je znám jako fundamentalismus.

Obhajovat tento přístup k Písmu je velmi nesnadné, protože ve slovech Písma je
mnoho nesrovnalostí a dokonce rozporů. Když na takové nesrovnalosti nebo rozpory
narazíme, máme tři možnosti: (1) můžeme říci jako fundamentalisté: "To všechno je
tajemství, my tomu musíme pouze věřit." (2) můžeme říci s mnoha nevěřícími:
"Bible je pouze dílo náboženské literatury a ničím se neliší od ostatních starých
knih." (3) můžeme zaujmout hledisko, které nabízí tato knížka - můžeme zkoumat,
jak a proč se zde tyto nesrovnalosti objevují, jaký je jejich smysl a co odhalují jak o
osobě autora, tak o čtenářích, jimž byla ta slova určena. Zkrátka, můžeme pátrat po
skutečném významu těch slov. Toto hledání nás dovede k příběhu v pozadí Starého
zákona. A právě tento příběh přibližuje nakonec dějiny spásy dnešnímu člověku.
Hore
 Profil  
 
Poslať 12.09.2013 23:13:30   Re: Pojem Posvatna Tradicia
 
Obrázok užívateľa

od 23.11.2009 23:52:31
napísal 10972 príspevkov
Bydlisko: Bratislava
Než se podíváme na celý Exodus, ukážeme si na dvou příkladech, jak tyto dvě
významové roviny vypadají v praxi. Najděte si nejprve Ex 9,6. Tady čteme, že pátá
rána egyptská, kterou Hospodin seslal na Egypťany, zničila všechna egyptská stáda.
Avšak jenom o čtyři verše dále v 9,10 zjišťujeme, že šestá rána - neštovice - nakazila
lidi i dobytek. Jestliže byla všechna stáda už zničena, jak mohl být dobytek později
ještě nakažen neštovicemi? Taková otázka je typická pro logické myšlení člověka 20.
století. Autor této scény však nebyl zatížen naším filozofickým pohledem. Nechtěl
také napsat pouhý novinářský popis událostí. Chtěl svým čtenářům sdělit něco
důležitějšího: a sice to, že Hospodin je větší a silnější než falešní bohové egyptští, a
že budou-li Izraelci spoléhat na Hospodina, budou mít převahu nad svými nepřáteli.
Najděte si dále Ex 14,15-31, přechod přes Rákosové moře. Zde nacházíme různý
popis téže události zapsaný různými autory. Například v 14,16 čteme, že Mojžíš
pozvedl svou hůl a tím rozpoltil moře. V 14,21 zjišťujeme, že Hospodin hnal moře
silným východním větrem, až proměnil moře v souš. Ve verši 14,22 je však větrem
odváté moře náhle zapomenuto a Izraelci nyní procházejí mezi hradbami vody. Ve
14,24-25 je příčinou záhuby Egypťanů Hospodinův nelítostný pohled, zatím co ve
14,26-28 způsobuje Mojžíšova vztažená ruka, že se vody zřítí na pronásledovatele a
Izraelci jsou zachráněni.
Co si máme myslet tváří v tvář těmto rozporům? Budeme volat "Kacíř!", protože
se někdo odvážil říci, že ve svatém Slově Božím jsou rozpory? Řekneme: "Podívejte
se, vždyť bible je jenom dílo člověka," jak to říkají mnozí zastánci analytického
racionalismu 20. století? Nebo si zvolíme třetí přístup, který ani nepopírá důkazy
dané textem, ani nezrazuje naši víru ve skrytou pravdivost Písma? Podívejme se
podrobněji, kam vede tato třetí alternativa.

LEPŠÍ PŘÍSTUP
Zvolíme-li si tuto alternativu, můžeme využít bohaté pokladnice poznatků, které
pro nás nashromáždili za mnoho let studia trpěliví, své práci oddaní a někdy i
nespravedlivě ostouzení badatelé, kteří se zabývají Písmem a jimž se říká biblisté.
Tito muži (a od jisté doby i ženy) se ponořili do zkoumání Písma a dopracovali se k
všeobecně uznávaným závěrům o smyslu, poslání a významu textu bible. Jako v
každé jiné oblasti výzkumu, jsou i mezi biblisty rozdílné názory na mnohé sporné
otázky.
V této knížce se však zaměříme spíše na široké oblasti, v nichž panuje
všeobecná shoda, než na technické podrobnosti, které jsou diskutabilní, a pokusíme
se shrnout všeobecně známé závěry, aniž bychom vysvětlovali, jak se k nim dospělo.
Biblisté se shodují v názoru, že na knize Exodus se podílelo několik autorů (stejně
jako na čtyřech dalších knihách Pentateuchu, což je společný název pro pět knih
Mojžíšových: Genesis, Exodus, Leviticus, Numeri a Deuteronomium). Protože
neznáme skutečná jména těchto autorů, byly jim dány přezdívky a zkratky podle
oblasti jejich zájmů a cílů, které sledují:

1. J jako Jahvista, který mluví o Bohu jako o Jahve;
2. E jako Elohista, který mluví o Bohu jako o EI pro jednotné číslo a Elohim pro
množné číslo (ve staré hebrejštině se často Elohim používalo ve stejném smyslu jako
jednotné číslo El);
3. K jako Kněz, který mluví především o otázkách liturgie, kultu, bohoslužby a
ritu židovského náboženství, jak se vyvíjely v našem příběhu mnohem později, a
samozřejmě mnohem později než v době odchodu z Egypta;
4. D jako deuteronomista, který psal později jež J nebo E, ale před K. D se
zaměřuje na to, aby vyzval Izraelce své doby (mnoho století po exodu), aby se vrátili
k přísnému dodržování zákonů, které dal Bůh Mojžíšovi na hoře Sinaj.

V pozdějších kapitolách této knížky se budeme věnovat zájmům a charakteristice
J, E, K a D podrobněji. Prozatím si budeme pouze pamatovat, že existují různé
prameny, které se podílely i na konečné podobě knihy Exodus, na jejíchž stránkách
ještě chvíli setrváme.

Ted by se někdo mohl zeptat: "Který z těchto pramenů je přesnější, starší nebo
původnější?" Odpověď' zní: "Všechny." Žádný z nich, ani J, E ani K si v příkladu,
který jsme zde citovali, nic nevymyslel. Všechna vyprávění jsou pravdivá a všechna
vycházejí z původního jádra příběhu, který byl předáván z jednoho na druhého
dlouhou řadou vypravěčů.

Nezapomeňte, že první z těchto vypravěčů žil dlouho před tím, než žili a psali J,
E, K a D.
Tito vypravěči byli lidé jako ten moudrý stařec s dlouhými vousy z příběhu
na začátku této kapitoly, který předával dál vyprávění o patriarších, dnes zapsané v
Genesis. Příběhy o odchodu z Egypta byly pravděpodobně předávány stejným
způsobem.
Když potom různí autoři zapisovali svou verzi tohoto ústního vyprávění,
pamatoval si každý z nich jádro toho příběhu, každý ho však napsal ze svého
vlastního hlediska.
Hore
 Profil  
 
Poslať 12.09.2013 23:16:59   Re: Pojem Posvatna Tradicia
 
Obrázok užívateľa

od 23.11.2009 23:52:31
napísal 10972 príspevkov
Bydlisko: Bratislava
ZÁKLADNÍ UČENÍ EXODU
Protože existuje množství vynikajících biblických komentářů, nebudu se věnovat
podrobnému rozboru jednotlivých částí Exodu. Místo toho chci pouze ukázat, co je
základem jeho učení.
Citácia:
Jsou to tři "revoluce" v náboženství, které se vynořují z doby,
kdy se uskutečnil odchod z Egypta:
1) revoluce v chápání Boha;
2) revoluce ve vztahu člověka k Bohu;
3) revoluce ve vztahu lidí mezi sebou.
V okamžiku, kdy Mojžíš sestoupil z hory Sinaj s tváří rozzářenou jako polední
slunce, byly do lidské duše vryty tři hluboké vjemy. Tři proudy božské energie byly
uvolněny a vylity do pouště, kde formovaly duši Izraelců, když začala zkouška jejich
očištění trvající 40 let, které je mělo připravit ke vstupu do zaslíbené země.

První revoluce: Bůh, který má moc nad časem
První revoluce znamená docela nový způsob chápání Boha. Zamysleme se na
chvíli nad tím, co Hospodin udělal. Zasáhl do lidských dějin, aby mohl provést čin
naprosto odlišný od všeho, co kdy předtím učinil kterýkoli jiný bůh, do té doby lidem
známý. Ostatní bohové - podobně jako ti, kdo je uctívali - byli spoutáni mocnou a
tajemnou entitou času. Jejich existence byla spojena s ročními obdobími a jinými
nekonečnými cykly přírody. Lidé nemohli ovládat své bohy, ale doufali, že si je
mohou naklonit a manipulovat jimi, když jim budou obětovat, což je mělo pobídnout,
aby se ujali vlády nad časem a přírodou.

Avšak čas byl vždy mocnější než bohové. Ve velkých pohanských mýtech se
bohové museli podřizovat rytmům a cyklům přírody stejně jako lidé. Čas byl nejvyšší
silou. A zároveň neměl žádný cíl, ani smysl, ani konec. Všechno pokračovalo dál
jako předtím.

Potom se najednou stala šokující událost. Bůh se zjevuje Mojžíšovi a prohlašuje,
že jeho jméno je zcela jiného druhu než jména ostatních bohů. Jeho jméno, jak sám
říká, je prostě JÁ JSEM. Na rozdíl od ostatních bohů JÁ JSEM (neboli Jahve - slovo
Jahve pochází z hebrejského slovesa "být".) potom odvážně a dramaticky vyhlašuje;
nic - žádná síla, žádná součást přírody, žádný bůh mě nemůže ovládat nebo nade
mnou panovat. Ostatní bohové musí mít určitá jména, ať už zvířat, slunce, měsíce,
faraóna, protože jsou omezení a spoutaní určitou vnitřní vlastností, která je pro ně
určující. JÁ však JSEM!"

Stala se revoluční událost - objevil se Bůh, který byl mimo čas a přírodu, a čas ani
příroda na něho neměly vliv
. Zkrátka a dobře JÁ JSEM zasáhl v určitém, přesném a
neopakovatelném časovém okamžiku - při přechodu Rákosového moře - a svými
skutky řekl: "Já budu řídit a ovládat tuto chvíli. Jsem víc než čas. Čas nemůže
působit proti mně, aby můj skutek zmařil nebo změnil. Já jsem se rozhodl vstoupit do
času právě v této chvíli, abych zavedl izraelský lid do bezpečí. JÁ JSEM to učiní."
A Hospodin to učinil, k údivu Izraelců, kteří si dodnes připomínají ten okamžik,
kdy je Hospodin nesl "na orlích křídlech" k sobě (Ex 19,4). Tento okamžik byl
skutečným začátkem života Izraelců jako národa.
Hore
 Profil  
 
Zobraziť príspevky z predchádzajúceho:  Zoradiť podľa  
 [ Príspevkov: 18 ]  Choď na stránku 1, 2  Ďalší

Obsah fóra » Náučné témy

Kto je on-line

Užívatelia prezerajúci fórum: Žiadny registrovaný užívateľ nie je prítomný a 1 hosť


Nemôžete zakladať nové témy v tomto fóre
Nemôžete odpovedať na témy v tomto fóre
Nemôžete upravovať svoje príspevky v tomto fóre
Nemôžete mazať svoje príspevky v tomto fóre
Nemôžete zasielať súbory v tomto fóre

Skočiť na:  
Powered by phpBB® Forum Software © phpBB Group
Slovenský preklad:phpbb.sk.

Zobraziť štatistiku návštevnosti: