Cloe-Clement píše:
len nenasiel som ziaden iny zdroj, ktory by to potvrdzoval.
teší ma, keď vidím kritický prístup k zdrojom, ktorý si práve prejavil

- a že kritika voči zdrojom - a obzvlášť takýmto ako tamten - je naozaj namieste, je ŽIAĽ vidno aj na tomto prípade...
ten článok sa totiž síce dá nájsť aj na zopár ďalších málo webových stránkach, ktoré jedna od druhej kopírovali, no to nič nemení na tom, že to celé len niekto proste poplietol, pokomolil, a možno si niečo aj vymyslel, ktovie, až ako chorá hlava to bola, čo takýto článok splodila...
no základom bolo nedorozumenie spočívajúce v popletení si mena "Emile Zola" (spisovateľ) a "Salvátor Avventore Zola" (obrátený slobodomurár).
Tá spomínaná "spoveď" z dňa 18. apríla 1896 totiž bola urobená tým obráteným slobodomuráom a nie tým spisovateľom...
Taliansky - asi originál - je v Civitta Catholica z mája 1896: podpísaný je tam Salvátor, nie Emile...
sken:--- La Civiltà cattolic, ročník 40, vol. 6, str. 719.
Anglický preklad - z ktorého tí česi čerpali - bol publikovaný v týždenníku theTablet 2. mája 1896
"I, the undersigned, Solutore Avventore Zola, ex Grand Master and ex-Sovereign Commandant of the Masonic Order in Egypt and its dependencies ... I further beg pardon of our Holy Father, Pope Leo XIII., and of all those to whom I may have been a scandal. "(Signed) S. A. ZOLA. "Rome, April 18, 1896."
---
http://archive.thetablet.co.uk/article/2nd-may-1896/10/the-abjuration-of-a-grand-master-of-the-freemasonsInternetový český preklad - avšak s popletením si toho, že ide o Emila Zolu:
Já podepsaný – píše Emil Zola - kdysi velmistr Stolce a současně někdejší velekněz (hierophant), velmistr a „Super-Compthur“ a zakladatel zednářské lóže v Egyptě, prohlašuji tímto listem, že jsem byl 30 let členem zednářské sekty, dvanáct let velmistrem tohoto řádu a měl jsem dosti času, abych od základu poznal přesně záměry a názory řádu. Svobodní zednáři se vydávají za čistě filantropickou, filosofickou a liberální instituci, které jde údajně o pravdu a pokrok morálky a jejímž předmětem pozornosti je věda, umění a dobročinnost. Předstírá jistotu, že se chová se stejnou tolerancí vůči rozličným náboženským vyznáním a že o otázkách náboženství a politiky se na jejich zasedáních nediskutuje. Mimoto řád předstírá, že svobodné zednářství není náboženskou sektou, nýbrž chrámem spravedlnosti, milosrdenství a blíženecké lásky. V protikladu k tomu prohlašuji, že svobodné zednářství vůbec není tím, za co se vydává. Nic z toho, co se v jeho zákonech a rituálech vyskytuje jako dobro, nesouhlasí se skutečností. Řeč o zdánlivě praktikovaných ctnostech jako milosrdenství, spravedlnost a láska jak v lóžích, tak v srdcích svobodných zednářů je pouhý žvást, neboť tyto ctnosti zde nejsou k nalezení, naopak, tyto ctnosti jsou zednářům zcela cizí – až na určité výjimky – a vůbec se neuvádějí do praxe. Pravda nemá ve svobodném zednářství vůbec místo, je bratřím lóží zcela cizí. V řádu svobodných zednářů panuje lež, která se ničeho nezalekne. Pod zdánlivým pláštíkem pravdy panuje podvod a zlovolnost, která spoutává lehkověrný a povrchní lid. Zdůrazňuji, že svobodné zednářství je náboženská sekta, jejímž cílem je zničit všechna existující náboženství, aby sama zaujala jejich místo a vrhla svět do antického modlářství. Dnes, když jsem 30 let žil v tomto bludu, jsem o tom dokonale přesvědčen, neboť jsem poznal, k čemu byl systém svobodného zednářství vytvořen, protože sám jsem toto učení šířil a přiváděl jsem druhé k tomu, aby je rovněž šířili, a tak mě velké řady lidí následovaly na cestu bludu, čehož upřímně lituji. Když mě nyní Bůh osvítil, uvědomuji si celé toto zlo, které jsem způsobil. Proto se zříkám svobodného zednářství a ruším svou solidaritu s ním a před církví s lítostí odvolávám své bludy. Prosím Boha o odpuštění za všechno zlo, které jsem způsobil svým příkladem v době, kdy jsem patřil k řádu svobodných zednářů, a prosím za odpuštění našeho nejvyššího pastýře Lva XIII. i všechny ty, které jsem zatáhl do bludu. V Římě 18. dubna 1896. Emil Zola
Pliesť si ho so spisovateľom Emile Zolom je naozaj riadne absurdné už aj preto, že Emile Zola pokračoval v proti-katolíckych aktivitách aj v tom roku 1896 (teda po údajnom predošlom vianočnom obrátení, ktoré spomína tamten český článok), napr. v tom istom roku 1896 publikoval protikatolícky román Rím (podobne ako pred tým Lurdy). A o dva roky neskôr svoju protikatolícku trilógiu "tri mestá" zakončil románom Paríž.
Jednoducho nech by to už bolo akokoľvek, Emile Zola bol antikatolík, ako je zjavné z jeho kníh. Zatiaľ čo tamto vyznanie z r. 1896 je podpísané iným menom, hoci jeho menovcom.