Areopág

kresťansko
katolícke
fórum

Všetkým návštevníkom nášho portálu požehnanie a radosť v Duchu Svätom od nášho Pána. Nech On sám je vaším svetlom a Jeho kríž i zmŕtvychvstanie svedectvom Božej moci vo vašich životoch.
Obsah fóra » Katolícka spiritualita - DUCHOVNÝ ŽIVOT


 [ Príspevkov: 141 ]  Choď na stránku Predchádzajúci  1 ... 6, 7, 8, 9, 10
Autor Správa
 
Obrázok užívateľa

od 23.11.2009 23:52:31
napísal 11042 príspevkov
Bydlisko: Bratislava
sila modlitby v praxi

Citácia:
http://faraslatina.sk/?p=2222
Hore
 Profil  
 
 
Obrázok užívateľa

od 10.07.2015 17:28:11
napísal 1360 príspevkov
:roll: :roll:
_________________
Nikto nie je tak beznádejne zotročený ako tí, ktorí falošne veria, že sú slobodní. Klikni sem
Hore
 Profil  
 
 
Obrázok užívateľa

od 23.11.2009 23:52:31
napísal 11042 príspevkov
Bydlisko: Bratislava
Len ten je kresťan, kto nesie kríž ako Šimon Cyrénsky
https://www.tkkbs.sk/view.php?cisloclanku=20140926033

cela zbierka peknych krestanskych clankov
http://marianskehnutia.sk/index.php/nova-evanjelizacia
Hore
 Profil  
 
 
Obrázok užívateľa

od 23.11.2009 23:52:31
napísal 11042 príspevkov
Bydlisko: Bratislava
Citácia:
Nevyžádané rady mládeži (Marek Vácha)

Milí mladí lidé. Moc se omlouvám. Tahle knížka je tak trochu kulometná palba. Nebo spíš kobercový nálet. … Píši slova, střílím je na stránky a na zem padá déšť prázdných patron. … Kniha je spíš surovým železem k tavení a tříbení. Nejsem majitelem konečné pravdy a nečiním si nárok, že to tak je. … Jsi pozván ke svatosti, k ničemu menšímu…Máš svoje vlastní cestu, tak po ní jdi…Chci v tobě zapálit oheň, a jak moc si přeji, aby už vzplanul. … Přál bych si, aby chlapci objevili svoje mužství a dívky svou něžnost a nechali je vytrysknout, aby neztratili ani vteřinu. Copak je ideálem veškeré mystiky křesťanství chlapec bledý jako mořská houba, bez molekuly testosteronu, bez svalů a naprosto apatický? … Přál bych si, aby muži byli znovu divocí, rytířští a s vůlí, aby se dívky nebály být krásné, aby se neostýchaly být provokativní, aby nechaly svou vnitřní krásu vyniknout v té vnější.

Copak nevíte, že vaším nejvnitřnějším zadáním je, abyste byly krásné a provokativní a tvořivé, a chlapci, copak nevíte, že vaším zadáním je umět se porvat a zvítězit? Chci to říct nahlas, to nejsou hříchy, naopak, to je váš úkol a hřích je, když takoví nejste, když den za dnem vidím, jak k přijímání přichází průvod vyhaslých odsouzenců, průvod mrtvých očí. K přijímání neběží neukázněné stádo divokých koní, ale defilé hubených intelektuálů, defilé zkrocených, ukázněných, umrtvených, poslušných duší, které se stydí za svá těla, defilé dívek, které nechtějí provokovat, dívek bez elektřiny, dívek bez pohledů, dívek, které nejsou při chuti a nikdy nebyly a považovaly by to za těžký hřích. Dívky a chlapci žijící své vlažné životy bez výkyvů, ani příliš studení, ani příliš horcí, bez odvahy k hříchu a bez odvahy k ctnosti…

Kniha je věrná svému názvu a obsahuje především rady pro život, surové železo zkušeností tavených vlastním životem a vlastním poznáním. Je to pozvání k odvaze, k životu, k putování s plachetnicí daleko na oceán, ne jen k projížďce na rybníku. Oceán samozřejmě znamená nekonečno, tedy věčnost (která neznamená budoucno, nýbrž neviditelno, jak říká P. Kabrda) a blízký – co nejbližší vztah s Bohem. Je to pozvání k životu, a to k životu v plnosti (nebo také se někdy překládá v hojnosti) viz Jan 10,10.

Ty sám máš odpovědnost za každé svoje slovo a každý svůj čin, máš prsten, kterým se pečetí smlouvy a máš nejlepší šaty – tak si je laskavě na sebe vezmi a ujmi se hospodářství.

Marek Orko Vácha střílí svoje slova na stránky a do srdcí čtenářů a trefuje se přesně. Hříchem může být i nedostatek vykonaného dobra, nerozvinutí mých originálních darů, hřiven a nadání, hodiny, dny a roky promarněného času.

Moc bych si přál, aby váš život nebyl prožit marně, abyste uskutečnili pozvání ke svatosti. Nic menšího nebrat! Čas je zlato, jdi do toho vůlí a porvi se o něj.

Nauč se na sobě pracovat, nauč se sebezápory, nejen v pátek a v postní době. Necvičíš, nemáš. Nestuduješ, nevíš. Neovládáš se, nedáš to. Bylo by iluzí myslet si, že důležité životní chvíle zvládneš bez přípravy, z voleje. Ty věci je potřeba mít připravené předem, je potřeba být na sebe ostrý, nutit se do věcí, nepříjemné napřed, příjemné potom, cílem života není štěstí (v konvenčním smyslu). Nejde o to, být dokonalý ve smyslu bezchybnosti a raději neudělat ani krok, aby nebyl špatný. Je potřeba se vydat na cestu. Objevit svoje obdarování a nechat svoji slávu zazářit navenek. Hledat svoji cestu ve víře a v modlitbě. Hledat, co mě oslovuje, co sytí moji duši. Osekávat ze života i hezké a dobré věci, pro věci hezčí a lepší. Bojovat. Milovat. Modlit se. Pojďme na to.
http://rozen.webnode.cz/knihovna/
Hore
 Profil  
 
Poslať 12.11.2017 17:46:50   Re: DUCHOVNÝ ZÁPAS - PILIERE A POMOCKY
 
Obrázok užívateľa

od 15.11.2009 21:29:16
napísal 3622 príspevkov
misojogi píše:
Citácia:
Dúha na viacerých miestach Poľska po modlitbe ruženca
jeste Polska nezgynula ......
Modlili sa aj za Slovensko a Európu. Vďaka za silu ich viery a modlitby.
Hore
 Profil  
 
 
Obrázok užívateľa

od 23.11.2009 23:52:31
napísal 11042 príspevkov
Bydlisko: Bratislava
naozaj vystizne:
Citácia:
Istý autor ide ešte ďalej a dokonca tvrdí, že silné sebavedomie je nevyhnutnou podmienkou k pokore. Človek, ktorý hreší pýchou, v skutočnosti trpí na pocit menejcennosti. Aj keď s týmto tvrdením zaiste nie každý bude súhlasiť, z psychologického i kresťanského pohľadu sa zdá byť pravdivým.

Skúsenosti ukazujú, že otvorené prejavy pýchy a arogancie sú často prejavom skrytých pocitov menejcennosti. Hoci tento vzťah si všimli už mnohí stredovekí duchovní autori, je jasné, že celkom mu ešte nerozumeli. Ich chápanie pýchy nebolo pre nich natoľko obranným mechanizmom, vyplývajúcim z nízkej sebaúcty a pocitu menejcennosti, ako skôr tupým hriechom. Preto mnohé svoje rady zameriavajú presne týmto smerom: boj proti pýche praktizovaním pokory.

Toto sa však nie vždy darilo, a to preto, lebo mnohé prejavy „obdivovanej a odporúčanej“ pokory boli v skutočnosti prejavom skrytej pýchy. A tak mnoho ráz nešlo o pokoru, ale o kamufláž pokory.
https://svetkrestanstva.postoj.sk/28600/nepriatelia-lasky-pycha
Citácia:
No treba upozorniť, že nie všetky prejavy pýchy sa dajú vysvetliť obranným mechanizmom proti komplexom menejcennosti. Jestvujú ľudia, ktorí sú „úprimne“ arogantní, a teda pyšní; inými slovami naozaj páchajú hriech. A o týchto potom platia závery stredovekých duchovných autorov. Vidíme teda, že vo veciach treba mať jasno. Pýcha môže byť aj obranným mechanizmom, ako to hovoria súčasní psychológovia, no môže byť aj naozajstným hriechom, ako to hovoria stredovekí duchovní učitelia.
---
Citácia:
Zamerajme sa ešte na niekoľko dôležitých otázok. Je pokora o tom, že si vôbec nevšímame rozdiely medzi nami a druhými? Inými slovami: jestvuje veľa oblastí, v ktorých naozaj môžeme vynikať. A čo my: máme sa tváriť, že nevynikáme a toto tvrdiť aj ostatným? Má napríklad v mene pokory vzdelaný a uznávaný vedec tvrdiť, že on nič nevie, krásna žena dokazovať, že je škaredá, nadaný športovec, že je poleno, uznávaný hudobník, že jeho výkon je brak, šikovný umelec, že je ľavý?

„Pokora, ktorá zanedbá uvažovanie nad svojimi darmi a schopnosťami, môže byť nielen nepravá, ale dokonca zlá. Často nám totiž môže slúžiť ako zámienka na vyhnutie sa zodpovednosti za rozvoj svojich darov.“

Ak by to tak bolo, takáto pokora by sa zakladala na klamstve. No ak by sme si to všetko uznali, ako sa potom vyhnúť arogancii, povýšeneckosti a domýšľavosti? Nanešťastie, mnohé rady na budovanie si pokory stavajú na popieraní reality. A z toho nemôže vzísť nič dobrého. Obdarovaný človek, či sú jeho dary vrodené, alebo vypestované, si svoje dary v mene pokory musí uznať. Uvedomovanie si týchto svojich darov ho samo osebe nerobí pyšným. Či je pyšný alebo pokorný závisí od toho, ako sa na tieto svoje dary pozerá, ako ich užíva a ako ich zapája do svojho vzťahu voči Bohu, sebe samému a blížnym.

Sv. František Saleský pripomína, že popieranie svojich darov preto, aby si človek nezačal na nich zakladať a aby ho to nepriviedlo k pýche a tak k odpadu od Boha, je omylom. V skutočnosti je to naopak. „Nie je potrebné sa báť, že uvedomovanie si svojich darov nás urobí pyšnými, ak si dáme pozor, aby sme nezabudli na pravdu, že žiadne dobro nepochádza od nás. Čo dobré máme, čo by sme neboli dostali? A ak sme to dostali, prečo by sme si mali budovať cez to slávu. Skutočné uvažovanie nad svojimi darmi nás bude robiť pokornými, pretože takéto uvažovanie nás bude viesť k vďačnosti.“

Pokora, ktorá zanedbá uvažovanie nad svojimi darmi a schopnosťami môže byť podľa sv. Františka Saleského nielen nepravá, ale dokonca zlá. Často nám totiž môže slúžiť ako zámienka na vyhnutie sa zodpovednosti za rozvoj svojich darov. Svoje dary by sme mali používať k službe Bohu a svojim blížnym. No ak ich budeme popierať, potom ich nebudeme zapájať do tejto služby. Takáto „pokora“ je vlastne dôvodom k lenivosti.
Hore
 Profil  
 
Zobraziť príspevky z predchádzajúceho:  Zoradiť podľa  
 [ Príspevkov: 141 ]  Choď na stránku Predchádzajúci  1 ... 6, 7, 8, 9, 10

Obsah fóra » Katolícka spiritualita - DUCHOVNÝ ŽIVOT

Kto je on-line

Užívatelia prezerajúci fórum: Žiadny registrovaný užívateľ nie je prítomný a 1 hosť


Nemôžete zakladať nové témy v tomto fóre
Nemôžete odpovedať na témy v tomto fóre
Nemôžete upravovať svoje príspevky v tomto fóre
Nemôžete mazať svoje príspevky v tomto fóre
Nemôžete zasielať súbory v tomto fóre

Skočiť na:  
Powered by phpBB® Forum Software © phpBB Group
Slovenský preklad:phpbb.sk.

Zobraziť štatistiku návštevnosti: