kresťansko
katolícke
fórum

Spitzer: To není pravda, na rizika se úplně nezaměřuji. Často se mě lidé ptají, jak zabránit vedlejším účinkům digitálních technologií používaných ve třídách. Odpovídám, že mi ani tolik nejde o vedlejší účinky. Problém je hlubší, digitální technologie nemají žádný, naprosto žádný pozitivní vliv na výuku, jen spoustu vedlejších účinků. Kdyby takový lék pustili lékaři na trh, všichni by si klepali na čelo: žádný účinek, ale zničující vedlejší účinky. Jenže právě tak fungují digitální technologie ve třídách.

Skutečně nemohou výuce nijak pomáhat?

Spitzer: Opakovaně se ukazuje, že děti, které jsou ve školách vyučovány bez tabletů, dosahují řádově lepších výsledků než ty, které se učí na tabletech. To je fakt doložený nesčetnými studiemi, ale i osobními zkušenostmi.

Nedávno mi napsala jedna italská učitelka, že vyučuje dvě třídy – jednu s pomocí moderních technologií a druhou bez jejich pomoci. Žáci učící se bez tabletů jsou koncentrovanější, dělají rychleji pokroky a lépe si novou látku pamatují. Odpověděl jsem jí: Skvělé, takže nyní vyhodíte tablety z okna.

A ona mi odpověděla: Za interaktivní výuku mám vyšší plat. Odpověděl jsem jí: Počkejte, neříká se tomu korupce?

Existuje eminentní ekonomický zájem několika amerických firem, aby byly již malé děti připoutány k tabletům, a tím předurčeny celý život odebírat jejich produkty a na internetu sdílet svá osobní data.

Takže tyto fenomény byste označil za zkázu civilizace…

Spitzer: Nejen to. Technologie zasahují do naší schopnosti empatie. Mozek se vyvíjí tím, že jej používáme. Některá centra se v určitém věku buď vyvinou, anebo se už nikdy nevyvinou.Děti, jež sedí před monitory, místo aby si povídaly, hrály nebo se přely s rodiči, se nevyvíjejí stejně dobře jako jejich vrstevníci, kteří během dne čile komunikují.

Vědci tuto schopnost studovali na opicích, které s námi sdílejí tři oblasti regulující empatii. Opice, které byly pohromadě s větším počtem svých společníků, se vyvíjely výrazně lépe, rychleji a efektivněji než ty, které trávily čas převážně samy. A my dost často dítěti raději podsuneme monitor, než abychom se mu aktivně věnovali, protože se sami raději věnujeme monitoru než vlastnímu dítěti.

Lze však v přímé souvislosti s digitálními technologiemi hovořit o společenském úpadku?

Spitzer: Uvědomíte-li si, na čem stojí naše společnost, pak jednoznačně. Jsou to tři pilíře: vzdělání, empatie a vůle. A digitální média všechny tři poškozují. Nejenže nám nepomáhají při učení, ale i nám zabraňují se učit. Postupně externalizujeme své myšlení, které za nás vykonávají počítače. Jak jsem řekl, mozek se vyvíjí tím, že jej používáme. Pokud jej nepoužíváme, v lepším případě jen atrofuje, v horším se nevyvíjí. Všechno přitom začíná pamětí.

Neustále slýchávám, že nemáme děti nutit, aby se „šprtaly“, protože si všechno dohledají. To je však hloupost! Aby člověk uměl dobře vyhledávat, musí toho neskutečně moc vědět. A hodně toho ví ten, kdo si hodně pamatuje. Paměť tvoří základ našeho myšlení. Její ztráta vede ke zhloupnutí společností, čehož jsme nyní svědky.

Dalším pilířem naší společnosti je zmíněná empatie. Jak chcete založit fungující demokracii na lidech, kteří raději tráví čas s virtuálními přáteli? Jak chcete postavit společnost na jedincích, kteří ztratili schopnost druhého požádat o radu, protože si přece vše mohou vygooglovat?

Jako třetí jsem zmínil schopnost chtění. Nemůžeme být autonomními bytostmi, pokud jsme pozbyli schopnost koncentrace, která je bytostně spjata s pohroužením do konkrétního úkolu. Dnešní mladí lidí už nejsou schopní udržet 15 minut pozornost na konkrétní problém, aniž by si přitom kontrolovali e-maily nebo byli rušeni přicházejícími zprávami na Facebooku. Navíc dobrovolně sdílíme data, která jsou následně využita proti nám. Zdá se mi, že toto vše je s demokracií neslučitelné.

Z rozhovoru pro deník Kurier: „Přeneseme-li intelektuální práci na digitální média, pak už ji nevykonává náš mozek. Když používáte auto, atrofují vám svaly. Když používáte GPS, atrofuje vám mozek.“

Štyri slobody

Obrana predtým, aby štát a jeho inštitúcie, napríklad tajná služba, zbierali či mali prístup k zbieraným informáciám o jednotlivcoch, by mala byť kľúčovou statégiou v boji za udržanie slobody a proti nastoleniu mäkkej či tvrdej diktatúry.

Ďalšou nutnou slobodou je sloboda nepozorovane sa pohybovať a stretávať. Toto bolo kľúčové pre akúkoľvek disidentskú činnosť. Známy je obraz, ako Václav Havel pravidelne prichádzal autom na odľahlú poštu, kde ho nikto nepozná, objedná si zahraničný telefonát cez telefónny automat, nadiktuje protivládny článok do zakázaného rádia a potom spokojne nepoznaný odchádza.

Podobne fungovali podzemné štruktúry bojujúce proti komunizmu v celej krajine. Volali si z verejných telefónov, stretávali sa na rekreačných chatách, vymieňali si batohy s knihami počas „náhodných“ stretnutí na túrach.

Najväčším nepriateľom tohto prístupu sú všadeprítomné kamery s rozpoznávaním tvárí či evidenčných čísel. Čínsky režim v psychologickej vojne s menšinou moslimských Ujgurov zaviedol jednoduchú represiu. Na cestách v ich provincii inštaloval v pravidelných vzdialenostiach kamerové systémy. Tak, aby ich bolo čo najlepšie vidieť. Ako odkaz: kamkoľvek idete, vieme o vás. Vieme, ako často chodíte za známymi, za rodinou, za priateľmi, kedy ste a kedy nie ste doma.

Ďalšou slobodou, na ktorej by nám malo záležať, je sloboda narábať s peniazmi bez toho, aby o tom niekto vedel.

Táto sloboda sa nedá zabezpečiť inak, ako zachovaním hotovosti. Iste, existuje mnoho dobrých dovôdov zrušit hotovosť. Hotovostné peniaze sú aj peniazmi organizovaného zločinu, alebo hoci aj daňových únikov - v podobe napríklad remeselníkov pracujúcich „bez bločka“.

No hotovosť je kľúčovým nástrojom odboja proti totalitnému režimu. Bezhotovostný systém umožňuje totálnu kontrolu vašich zvykov. Kontrolu nad tým, aké knihy si kupujete, či ste si kúpili tlačiareň, fotoaparát, stovku USB kľúčov, na ktorých chcete šíriť protivládny film...
No nielen to. Jednou z podmienok ochoty riskovať boj proti diktatúre bolo aj vedomie, že širšia rodina, známi, priatelia či spoludisidenti vám a vašej rodine tajne pomôžu, ak vás represia dotlačí do biedy. Kto by však bol ochotný prispieť vystopovateľnou finančnou transakciou na to, aby deti človeka zatvoreného v base za protištátnu činnosť mali na prežitie? Teda, ak by to bolo ľahko zistiteľné?

Poslednou z hlavných slobôd je možnosť zakladať si vlastné školy, či učiť deti doma. Tak, aby tu bola vždy možnosť pre rodičov vyhnúť sa indoktrinácii štátu, samozrejme, s povinnosťou zabezpečiť, aby deti mali dostatočné vzdelanie. Je to dôležité nielen ako poistka pre rodičov, ale aj ako korektív pre štát. Aby si nebol príliš istý, že môže presadzovať v školách ideológiu s tým, že rodičia aj tak nemajú na výber.
Kam utiecť?

Dnes neexistuje žiadny Divoký Západ a rozsiahle neobývané plochy Zeme, kam by sa dalo emigrovať a žiť podľa svojho. Prinajmenšom, pokiaľ budete chcieť žiť svoju slobodu mimo takýchto kontrolných štruktúr.